Tristan a Isolda, Artuš a Ginevra a Romeo a Julie. Co je na jejich příbězích pravdy?
Bájný anglický král Artuš vystupuje v řadě pověstí. Vypráví se, že vlastnil legendární meč Excalibur a měl vytvořit elitní spolek rytířů kulatého stolu. Do řečí ale přijde i pro vztah s Ginevrou, do níž se zamiluje na první pohled.
Jeho rádce kouzelník Merlin ho však varuje – ta láska nepovede ke štěstí, ale zkáze!
Artuš nedbá varování a Ginevru pojme za svou choť. Mladá šlechtična se tak dostane nejen na královský dvůr, ale také do blízkosti Artušova přítele rytíře Lancelota, k němuž zahoří vášní.
Odhalení nevěry Artuše nesmírně rozezlí a rozpoutá se kvůli tomu i válka, na jejímž konci pak stojí Merlinem prorokovaná zkáza. Opravdu je ale příběh založený na pravdě? Nejedná se jen o zajímavou báchorku?
Historie legendy o králi Artušovi je sporná. Jde o příběh, který se opravdu odehrál? A pomohla by znalost skutečnosti k odhadnutí toho, jak to bylo s city hlavních hrdinů? Ústřední roli v případu hraje Ginevra. Popsat ji je ale obtížné.
V příbězích je totiž zachycována v různých podobách. Mluví se o ní jako o zrádné prostopášnici, ale také jako o ctnostné dámě. A podobně je tomu i s její láskou ke dvěma slavným hrdinům. Koho z nich skutečně milovala? Šlo o Artuše nebo spíš Lancelota? Dozvíme se vůbec někdy pravdu?
Jejich láska přetrvá tisíciletí
Tristan pochází z královského rodu, ale po tragické smrti rodičů je vychován podkoním. Osud ho zavane do služeb krále Marka, pro něhož má získat srdce krásné Isoldy. Jak už to ale v legendách bývá, do spanilé dívky se zamiluje sám. Láska ale nedojde naplnění.
Jak je možné, že vyprávění o citech mezi rytířem Tristanem a irskou princeznou Isoldou přetrvá staletí?
Verzí příběhu o Tristanovi a Isoldě existuje velké množství. Nejstarší písemný záznam historky pochází z 12. století a má podobu francouzského rytířského eposu. Zpracovává přitom starou keltskou legendu. Co když ale zachycuje skutečné události?
Důkazem toho, že legenda vychází z reálných základů, má být pohřební kámen ležící nedaleko anglického městečka Fowey.
Na pohřebním kameni z 6. století je napsáno: „Zde leží Drustanus, syn Cunomoruse.“ Jméno Drustanus je přitom spojováno s Tristanem, Cunomorus zase s králem Markem.
Jména se sice zdají být pravá, ve většině příběhů je ale zapsáno, že jde o strýce a synovce, nikoli otce a syna. Kde je tedy chyba? Objevuje se nepřesnost na kameni, nebo spíš ve vyprávění? A nebo se celé pátrání ubírá zlou cestou?
Nejslavnější milenecký pár všech dob
Montekové a Kapuletové. Dvě znepřátelené rodiny na život a na smrt. Ve chvíli, kdy Romeo Montek propadne kráse Julie Kapuletové, rozehraje se příběh, který končí tragickou smrtí mladých milenců. Byl ale nejslavnější milostný pár všech dob skutečný?
A odkud vůbec čerpal anglický dramatik William Shakespeare (1564–1616) informace pro svou hru?
Říká se, že jde o příběh, který se odehrává odnepaměti. Tragická láska milenců pocházejících ze dvou znepřátelených rodů se objevuje v díle římského básníka Ovidia (43 př. n. l.–17 n. l.) i řeckého spisovatele Xenofóna z Efesu (2./3. století).
Rod Monteků a Kapuletů zmiňuje v Božské komedii i italský básník Dante Alighieri (1265–1321). Vycházejí ale spisy z reality? A jak je to se Shakespearovým dílem?
Shakespearovy zdroje jsou různé. Námět čerpá z dávných legend, ovlivněn je ale i dílem anglického spisovatele Arthura Brooka (†1563). Spojení s realitou je obtížné určit.
Pravdou zůstává, že ve 13. století bylo možné se setkat se jmény Montekové a Kapuleti. Upozorňuje na to americký profesor Olin H. Moore (1885–1968) a poodkrývá tajemství jejich existence.
Podle něj Montekové a Kapuleti nejspíš nebyli rodinami, ale politickými klany.
