Jsou záhady mezi nebem a zemí, kde se těžko hledá nějaké racionální vysvětlení. To je i případ videa, natočeného kamerou z automobilu. Kamera zachytila před sebou nákladní vůz, který si trochu nadjíždí do zatáčky. Ale náhle se za ním objeví klidně kráčející muž, který jakoby spadl z nebe.
A v pohodě se nevzrušeně vydá z prostředku jízdního pruhu na přilehlou cestu. Posádka automobilu jen nevěřícné zírá. Kde se náhle vzal záhadný muž na poměrně rušné silnici, s řadou protijedoucích aut?
Přitom jej provoz nijak nevzrušuje, na jeho místě by jiní jistě propadali panice. Kdyby to nebylo ve dne, nechalo by se říci, že se tu prochází nějaký duch.
https://www.youtube.com/watch?v=lLwvP84hguo
To se po zveřejnění videa na internetu ptá i řada jiných lidí. Mezi nápady s vysvětlením se vyskytuje také možnost údajné teleportace.
Co si představit pod tímto pojmem vysvětluje uvedená definice. Ta říká, že: „teleportace je metoda nepřímého přemisťování objektů, při kterém je místo samotného předmětu přenášena jen informace o něm a podle ní je pak na místě určení stejný předmět vytvořen“.
Tento pojem pochází z řcckého slova tele = vzdálenost a z latinského slova portare = nést. Patří k němu i pojem „teleport“ pro zařízení, potřebné pro uskutečnění takového přenosu.
Složeninu „teleportace“ použil již v roce 1931 publicista Charles Fort (1874–1932), který shromažďoval a také později publikoval zprávy o podobných podivných jevech.
Obdobně se také na videozáznamu z Chile při natáčení nelegálního rychlostního závodu aut objevil zcela nečekaně uprostřed provozu pes, který podle ohromených komentátorů, jakoby spadl z vesmíru.
Ať už je případ našeho muže uprostřed silnice možné vysvětlit jakkoliv, teleportace nemusí být úplně scestnou hypotézou.
Současná věda se o určitý druh teleportace či virtuální teleportace intenzivně zajímá, především v souvislosti s kvantovou mechanikou. Ale například ta virtuální by se mohla reálně uplatnit již brzy při různých video hovorech nebo konferencích.
Jen tam zatím budou potřebné navíc známé 3D brýle. To, aby nebylo potřeba hovořit s účastníkem jako dnes jen přes obrazovku počítače, ale mohli s ním virtuálně „sedět u jednoho stolu“, i když bude fyzicky vzdálen třeba stovky kilometrů.
