Takový obyčejný klášterní kostel, chtělo by se říci. Náboženský stánek stojící na východním okraji historické části Jindřichova Hradce na první pohled nijak nevybočuje. Ale zdání klame.
Uvnitř vzácné budovy nad rybníkem Vajgarem řádí na stěnách stvůry, podivní mutanti a živočišní kříženci! Původ této bizarní výzdoby kostelních stěn je obestřen dlouholetým tajemstvím.
Píše se rok 1311 a Jan Lucemburský (1296–1346) se chystá na svou korunovaci českým králem. Českou kotlinu v tu dobu opouští tajemný řád templářských rytířů (oficiální název Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu).
Templáři stojí u zrodu a správy mnoha církevních zařízení. Mezi ně má patřit i jindřichohradecký klášterní kostel sv. Jana Křtitele. Právě na zdejší klenbě přitom najdeme děsuplné, ale přesto fascinující malůvky démonků, pololidí, polozvířat a jiných oblud.
Mnoho badatelů se domnívá, že výjevy jsou ve skutečnosti templářskou šifrou, která však není ani po sedmi stech letech rozluštěna!
Samotný kostel sv. Jana Křtitele měl být založen ve 13. století v koutě městských hradeb. Kdo stál u jeho zrodu, však kroniky nezmiňují. Stavitelé i architekti této stavby jsou tak dodnes neznámí.
Od počátku se však kolem jindřichohradeckého kostela „motají“ příslušníci Řádu menších bratří konventuálů, lidově známí jako minorité. Většina historických knih také proto v souvislosti s kostelem sv. Jana Křtitele zmiňuje tento řeholnický řád.
Přitom ale zjevně nejsou minorité ve své péči o chrám páně sami. Vystřídají se zde mnohé další řády a náboženské spolky. V roce 1420 mají dokonce kostel vypálit husité. Přesto to nejpodivnější a dost možná i nejcennější z kostela zůstává stále zachováno!
Měl mistr halucinace?
Skřet s obří hlavou nasazenou přímo na nohou. Žena, která má prsa na zádech a další podivuhodná monstra napůl zvířecí, napůl lidská. Kdo by mohl mít takové bizarnosti na svědomí?
Někteří odborníci spekulují, že obrázky mohly vzniknout rukou malíře, který byl pod vlivem psychedelických látek a prožíval nějaké halucinace.
Objevují se i kontroverzní domněnky, že na malbách je snad znázorněno tajemství vzniku života.
Někteří totiž na freskách vidí rozložení chromozomů a genů v buňkách, které mají značit zdůrazněné kroužky s tmavým jádrem a světlým membránovým obalem na příčkách spirály DNA. Mutanti by pak prý mohli být názornou ukázkou chyb vedoucích k deformacím.
Jde o pouhou fantasmagorii, nebo se snad může tato myšlenka výzkumem potvrdit jako správná? Pro někoho zas údajně představují malby zdeformovaných lidských těl a děsivých mutantů potrestané hříšníky.
Pozorný divák se pravděpodobně neubrání srovnání tajemných fresek s malbami nizozemského malíře Hieronyma Bosche.
O něm se traduje, že by snad mohl být členem některé z dlouholetých tajných společností a díky tomu se jeho obrazy mohou hemžit uměleckými jinotaji.
Ve skutečnosti Bosch na svých obrazech zobrazuje člověka z jeho vnitřní stránky včetně temných zákoutí lidské duše. To by skutečně z velké části korespondovalo s výjevy na zdech jindřichohradeckého kostela.
Jenže převážná část freskové výzdoby interiéru sakrální stavby pochází ze 14. a také 15. století. Je proto málo pravděpodobné, že by se Bosch mohl práce na jihu Čech účastnit
Tajemství se prohlubuje
Přízrak templářského odkazu se táhne historií jindřichohradeckého kostela jako červená nit. Proto nepřekvapí jedno z posledních tvrzení, které má přímo ve stěnách stavby zaznít.
„V červenci 2012 jsem v kostele potkal jednoho velice zajímavého pána, a jak se následně ukázalo, šlo o skutečného znalce historie řádu templářů. Ten mi během našeho rozhovoru doslova zamotal hlavu s malbami v triumfálním oblouku kostela.
Je to sice v rovině hypotéz, ale i tak je to velice zajímavé a určitě to stojí za zamyšlení,“ svěřuje se pro server denik.cz správce jindřichohradeckého muzea Mgr. Vladislav Burian.
Templářský řád byl rozprášen na počátku 14. století. Fresky v kostele sv. Jana Křtitele však pravděpodobně vznikly o něco později. To ovšem templářský vliv na podobu výzdoby nevylučuje. Jisté je, že pokud k děsuplné záhadě existuje klíč, zatím je veřejnosti utajen…