Válka skončila, ale jiná otázka začala hlodat v myslích největších vědců světa: Jsme ve vesmíru sami? Od chvíle, kdy se lidstvo začalo dívat na hvězdy, touží po odpovědi. Ikonický dotaz Enrica Fermiho, který položil v roce 1950 v Los Alamos, dodnes rezonuje:

„Kde jsou?“ Ponořte se s námi do záhad Fermiho paradoxu a Drakeovy rovnice a zjistěte, proč navzdory ohromné pravděpodobnosti existence mimozemského života stále mlčíme.

Druhá světová válka je minulostí. Svět stojí na prahu války nové, ale mnozí vědci přesto obracejí pozornost směrem k obloze. S tím, jak se rozjíždí vesmírné závody mezi SSSR a USA, se rozjíždí také výzkum mnoha vesmírných témat.

Jedno z nich lidem vrtá hlavou už dlouhou dobu – jsme ve vesmíru sami? Nebo jsou tam někde venku jiné živé organismy, či dokonce myslící bytosti?

V roce 1950 se dle převypravované historky sešla v americkém výzkumném středisku v Los Alamos, v místech, kde byla před pár lety vyvíjena první atomová bomba, skupina vědců, které italský fyzik Enrico Fermi (1901–1954) položil nečekanou otázku: Kde jsou?

Na mysli měl samozřejmě mimozemské civilizace. Fermi totiž upozornil na to, že pokud se v něčem zásadně nemýlíme, měla by jen v galaxii Mléčná dráha existovat řada míst vhodných pro život mimozemských civilizací.

Mělo by jich být spoustu

Tak vzniknul proslulý Fermiho paradox vyjadřující tento zvláštní rozpor – navzdory vysoké pravděpodobnosti existence mimozemských civilizací nemáme žádný důkaz o kontaktu s nimi. Žádné stopy po technologiích nebo prokazatelné vysílání.

Fakt, že jsme zatím na mimozemšťany nenarazili, je o to divnější, pokud přistoupíme na správnost další vědecké úvahy – tzv. Drakeovy rovnice.

Ta teoreticky vypočítává počet komunikace schopných mimozemských civilizací existujících ve stejném okamžiku a vychází z ní, že by takových civilizací mohlo být až několik milionů, přičemž jsou od sebe vzdáleny až několik stovek světelných let.

Je ale vůbec možné, aby se nám i s našimi technologiemi a schopností nahlížet poměrně daleko do vesmíru nepodařilo nikoho objevit? Ve hře jsou tři vysvětlení.

Jen ticho…

První a pro mnoho lidí nejsmutnější vysvětlení je, že žádní mimozemšťané prostě neexistují.

Tato hypotéza pracuje s myšlenkou, že vznik života je ve skutečnosti mnohem složitější a vyžaduje tak specifické podmínky, že na ně nikde jinde ve vesmíru nemůžeme narazit.

Nebo ne v podobné době – Není prý vyloučeno, že třeba před miliardami lety někde život existoval, nebo že za pár milionů let existovat bude. Druhou možností je, že mimozemšťané existují, ale dosud nedošlo ke kontaktu.

Jsou prostě příliš daleko, nemají ještě dostatečné technologie, nemají o nás zájem, nebo nás třeba sledují potají. A třetí možnost? Ta je zcela ze světa konspiračních teorií: Někteří lidé věří, že mimozemšťané existují a že s nimi část lidstva komunikuje.

Některé scénáře dokonce naznačují, že jsme pro ně jakousi zoo či biologickou testovací stanicí. Je něco takového možné?

Víte že…

Enrico Fermi ve skutečnosti nebyl první, kdo hovořil o paradoxu mimozemského života. Už předtím ho zformuloval ruský vědec Konstantin Eduardovič Ciolkovskij.

Otázka existence mimozemských civilizací zůstává jednou z nejzásadnějších a nejpalčivějších otázek, které si lidstvo klade.

Fermiho paradox a Drakeova rovnice nám neustále připomínají, že navzdory teoretickým předpokladům je vesmír stále tichý.

Ať už je důvodem vzácnost života, nezájem mimozemšťanů o kontakt, nebo jejich utajená přítomnost, každá z možností otevírá nové cesty pro vědecký výzkum a filozofické úvahy.

Pokračujeme v naslouchání a pátrání, s nadějí, že jednoho dne se dočkáme odpovědi, která navždy změní naše chápání místa člověka ve vesmíru. Možná je odpověď blíž, než si myslíme, jen ji ještě nedokážeme rozpoznat.