Rakouský šlechtic po druhé světové válce přišel s neotřelým plánem ke sjednocení Evropy. Plán stojí na teorii budoucího smíšení ras, v jehož důsledku by měla vzniknout nová společnost, která již nebude tolik lpět na tradičních hodnotách.
Richard Mikuláš hrabě Coudenhove-Kalergi (1894–1972) byl rakouský šlechtic smíšeného původu. Jeho otec, rakouský diplomat u japonského dvora, se během své diplomatické mise oženil s dcerou japonského obchodníka Micuko Aojamou.
Richard Mikuláš se proto narodil v Tokiu, odkud se posléze celá rodina přestěhovala na rodové statky v okolí českého městečka Poběžovice. Po studiích se zabýval především myšlenkou stvoření celoevropské spolupráce napříč všemi státy.
Proslul zejména svými nadčasovými teoriemi o možném budoucím uspořádání Evropy, kterého chtěl dosáhnout také díky mísení Evropanů s příslušníky afrických a blízkovýchodních národů…
Panevropská unie
S nápadem celoevropské spolupráce přišel hrabě krátce po první světové válce, kdy se svět ještě vzpamatovával z právě prožitých hrůz.
Propojení evropských států ekonomickými, politickými i hospodářskými vazbami mělo fungovat jako prostředek proti vzniku další velké války.
V roce 1922 proto zakládá Panevropskou unii, jejímž cílem je sjednocení evropských států do jednoho celku, který má fungovat jako protiváha Rusku, USA a v současně době i Číně.
Brzy se k tomuto hnutí přidávají i takové osobnosti, jako byli Albert Einstein (1879–1955), francouzský státník Charles de Gaulle (1890–1970), rakouský šlechtic Otto von Habsburg (1912–2011) či náš československý prezident Edvard Beneš (1884–1948). Tato iniciativa existuje dodnes.
Snaha o sjednocení starého kontinentu
Kalergiho myšlenkou bylo spojit evropské národy na základě anticko-křesťanských kořenů. Ve svých úvahách předjímal vytvoření jednotného evropského trhu, volný obchod i společnou měnu.
Dokonce vytvořil i jeden z prvních návrhů celoevropské vlajky a za unijní hymnu navrhl Beethovenovu Ódu na radost, která se o několik desítek let později skutečně stala hymnou Evropské unie.
Zpochybňoval také tehdy hojně rozšířenou teorii o nerovnosti ras či antisemitismus. Hrabě předpokládal, že přimět evropské národy ke sjednocení bude složité.
Navrhl proto myšlenku budoucího smíšení ras a vytvoření nové, která již nebude tolik lpět na tradičních hodnotách.
Lidé budoucnosti měli být v jeho podání smíšeného evropsko-africko-asijského původu, čehož se mělo dosáhnout přivedením velkého množství lidí z Afriky a z Blízkého východu.
Nová Evropa?
Na Kalergiho myšlenkách byl o několik desetiletí později založen i koncept současné Evropské unie. Skeptici však tvrdí, že unijní představitelé tyto ideje do puntíku naplňují, včetně likvidace národních států.
Tato fáze „sjednocování Evropy“ začala prý v roce 2014, když starý kontinent otevřel brány milionům uprchlíků, kteří utíkali před válkou, špatnou politickou situací nebo jen z důvodu snahy o lepší ekonomické zabezpečení.
Do konce století má tak dle jejich teorií dojít k nastolení nového evropského řádu, který překreslí dosavadní mapu starého kontinentu. Jsou ale tyto teorie reálné? Naplňují evropské elity skutečně tzv. Kalergiho plán, nebo jsou podobné názory jen výmyslem konspiračních teoretiků?
