Na západě Bolívie se nachází místo, které je často označováno za nejzáhadnější lokalitu Jižní Ameriky. Ruiny chrámového komplexu zvaného Puma Punku jsou staré asi 1500 let a vědci dodnes nejsou schopni vysvětlit, kdo a jak je vlastně vytvořil.

Dochované kamenné bloky totiž působí, jako kdyby byly opracovány moderní technologií!

Pohled na velkolepé panorama Puma Punku vyrazí dech snad každému.

„Leží tu v nepřehledném chaosu, který dává tušit někdejší uspořádanost, mohutné žulové a andezitové balvany a rovněž úlomky dioritu, šedozeleného hlubinného kamene výjimečné tvrdosti a odolnosti,“ uvádí v knize Cesta na Kiribati slavný švýcarský spisovatel a záhadolog Erich von Däniken (*1935).

Podle něj člověku nezbývá nic jiného než stát v němém úžasu před dokonalostí opracování, vybroušení a vyleštění těchto monolitů, které jako by dodala na běžícím pásu jediná továrna s nejmodernějším strojovým parkem, frézami a vrtáky na zpracování oceli:

„Vlasové rýhy široké šest a hluboké dvanáct milimetrů protínají pětimetrový dioritový monolit, jako kdyby je někdo narýsoval podle pravítka. Jednotlivé balvany byly k sobě těsně sesazeny čepovými otvory.

Kovové svorky spojily tato kamenná monstra do komplexu, který se dodnes vymyká jakkoli představě o případné rekonstrukci.“

Písmena abecedy

Některé kusy ruin údajně připomínají něco nám nesmírně blízkého. Prý jde o písmena abecedy! Mají zde být například vidět kusy ve tvaru „H“, jiné zase údajně připomínají „T“. Ozývají se hlasy, podle kterých bylo Puma Punku kdysi jednou obří skládankou.

Tvořily snad ruiny kompaktní stavbu? Co bylo jejím účelem?

Tajemství přepravy

Indiáni prý dost možná před stovkami let přemisťovali na stavbu Puma Punku nesmírně těžké kameny z kilometry vzdáleného lomu a následně je údajně na místě precizně opracovávali.

„Přeprava takto masivních žulových bloků z lomu do komplexu Puma Punku vyžadovala nějakou super technologii – levitaci, antigravitaci nebo obrovská zvedací zařízení.

Takové věci by měli k dispozici pouze dávní mimozemšťané,“ uvádí americký záhadolog David Childress (*1957). Podle skeptiků si ale indiáni spíše nějak poradili sami.

Provedení kamenických prací

Švýcarský přírodovědec, průzkumník a diplomat Johann Jakob von Tschudi (1818–1889) tvrdí, že ještě více než přeprava kamenných obrů z Puma Punku je udivující dokonalé technické provedení kamenických prací.

„Uvědomme si, že staří indiánští řemeslníci nevlastnili žádné železné nástroje a slitiny mědi a cínu, které znali, byly příliš měkké, než aby jimi bylo možné opracovávat žulu,“ uvádí Tschudi. Podle něj je dodnes záhadou, jakým způsobem se s tím vyrovnali.

„Nejpravděpodobnější je domněnka, že poslední leštění kamenů se provádělo jemnou kamennou drtí nebo rostlinami vážícími křemík,“ dodává Tschudi.

Vědci vs. záhadologové

Podle oficiálního výkladu pochází Puma Punku přibližně z období 536–600 let našeho letopočtu. Chrámový komplex měli postavit indiáni, kteří jednotlivé bloky opracovávali kamennými nástroji, měděnými pilami a mokrými dřevěnými klíny.

„Nad touto hypotézou se můžeme jen pousmát, neboť víme, že podobné věci by dnes bylo velice obtížné udělat i laserem, který by navíc vlivem nadbytečného tepla vytvořil na povrchu dodatečné nerovnosti.

Takže zcela určitě tyto stavby byly postaveny vyspělejší technologií, než kterou máme k dispozici dnes,“ upozorňuje český badatel Libor Čermák (*1978). Stavitelé své dílo někdy kolem roku 1000 opustili. Není jasné proč.