Na více než 15 000 kamenech s rytinami najdeme údajně potvrzení prakticky všeho, o čem dnešní záhadologové sní. Obrázky zachycují dinosaury, pokročilé lékařské zákroky nebo technologie, nápadně připomínající ty moderní. Jsou kameny skutečné? Kdo je mohl vytvořit a co všechno by měly dokazovat?

Peruánský lékař Javier Cabrera Darquea (1924–2001) slaví 42. narozeniny. Mezi dary se objeví i šedivý kámen se zvláštní rytinou, která mu ihned připomene dávno vyhynulou rybu, a na všechny ostatní dárky rázem zapomíná.

Od toho okamžiku je kameny úplně posedlý a během svého života jich dokáže nashromáždit více než 11 tisíc. Celou dobu je přitom přesvědčen, že sbírá důkazy, které mohou přepsat celou lidskou historii!

První kámen

Za desítkami let pátrání a všemožnými teoriemi tak prý skutečně stojí pouze onen první kámen. Díky svému zájmu o historii si totiž Cabrera údajně ihned všimne, že s rytinou na něm je něco špatně.

Styl obrázku odpovídá tvorbě starých jihoamerických kultur, například Inků, jenže jak by tito lidé mohli znát miliony let vyhynulou rybu?

Zjistí si proto, odkud kámen pochází, a od stejného obchodníka s artefakty koupí podobných kamenů ještě asi 300. A dle svých slov se vzápětí nestačí divit.

Na kamenech rozeznává další vyhynulé tvory, včetně některých dinosaurů, a všimne si také výjevů představujících operaci mozku nebo srdce! Jak je něco takového ale možné?

Důkazy, nebo podvod?

Cabrerova fascinace kameny se po tomto zjištění promění v posedlost. Zjistí, že jistý farmář Basilio Uschuya nalezl na březích peruánské řeky Ica jeskyni, která je těchto kamenů plná, a okamžitě se pustí do jejich převážení a zkoumání.

Ve stejné chvíli se ale informace o kamenech dostávají i na veřejnost a šílenství kolem nich propuká naplno.

Zatímco záhadologové umdlévají radostí, když na kamenech vidí lidské postavy sedící na hřbetech dinosaurů nebo provádějící atomovou reakci, vědci se snaží najít podvodníka, který kameny podle nich vyrobil.

Lidé přece bok po boku s dinosaury nežili. Nebo snad ano?

Jak kameny vznikly?

Zatímco Cabrera vydává o kamenech knihu, v níž tvrdí, že jsou staré minimálně 405 milionů let, do věci se vkládá i peruánská vláda. Farmáře Uschuyu zatýká, neboť v Peru je prodej historických památek nelegální.

Muž se má nakonec raději přiznat, že rytiny na několik tisíc kamenů vlastnoručně vyryl on sám pomocí zubního vrtáku!

Mnozí lidé, výjimečně včetně skeptiků, si proto ťukají na čelo. Je prý jasné, že Uschuya se jen chce vyhnout trestu. Kameny jsou navíc z andezitu, velmi tvrdé horniny, a rytí do nich je i s pomocí technologií náročnou prací.

Sám farmář by prý něco takového určitě nedokázal. Spory tak pokračují prakticky dodnes, a z podvodu je v průběhu let obviněn i Cabrera. Mohl si příběhy o svém hledání kamenů vymyslet? Nebo byl také obětí podvodu?

Cabrera a jeho kabinet kuriozit

V roce 1966 si Cabrera na západním pobřeží Peru v kraji Chincha Baja otevírá vlastní muzeum s názvem Museo de Piedras Grabadas. Zájemci si v něm mohou dodnes prohlédnout téměř celou kolekci kamenů, tedy více než 15 tisíc kusů.

Kameny jsou organizovány podle motivů a nechybí u nich ani Cabrerova interpretace. V té se třeba dočteme, že kameny vyprávějí i o vzniku člověka.

Prý nás na Zemi v době dinosaurů vytvořila nějaká mimozemská rasa, a to křížením primátů z jejich planety a svých vlastních genů. Podobných teorií

má být v muzeu mnoho, a proto je prezentováno hlavně jako turistická atrakce.