Občas beze stopy zmizí nejen jednotlivci, ale i celé vojenské útvary. Tak tomu bylo i s mocnou armádou perského krále Kambýsése II. v šestém století před naším letopočtem. Její poslední stopa mizí v saharském písku. Co se mohlo stát?

Král Kambýsés osobně vedl dobyvačnou armádu do Egypta. Navázal tak na plány svého otce, kterým byl zakladatel říše Kýros Veliký. Vojensky zdatní Peršané egyptskou armádu porazili. Posledním opěrným bodem Egypťanů měla být oáza Síwa.

Legenda o písečné bouři

Podle legendy se v době perského tažení na Síwu strhla obrovská písečná bouře, která prý doslova zaživa pohřbila celé perské vojsko. Dokáže však padesát tisíc mužů zmizet v poušti opravdu bez jediné stopy?

Od devatenáctého století hledali ztracenou armádu amatérští záhadologové i profesionální archeologické týmy. V osmdesátých letech minulého století se v celé záležitosti velmi angažovala expedice financovaná Harvardskou univerzitou. Z Egypta však odjela s nepořízenou.

Hledání a (ne)nalézání

Určitý zlom v pátrání přinesly výzkumy italských archeologů – Angela a Alfreda Castiglioni. Ti měli objevit lidské ostatky nedaleko již zmíněné oázy Síwa. Vzhledem k problematické pověsti archeologů však byly jejich výzkumy označeny jako neprůkazné.

Zároveň se objevily i další teorie vysvětlující, proč se armáda z pouště nevrátila.

Mezi nimi je značně originální hypotéza, že důvodem záhadného zmizení vojska nebylo zasypání písečnou bouří, ale prostý fakt, že perská armáda byla nakonec egyptskými oddíly u Síwy poražena a rozprášena.

Jak známo, poražení vojáci se jen neradi vracejí ke svým velitelům, nota bene, když by je čekal trest za jejich „selhání“ v boji.

Pokud byla informace o písečné bouři pouze krycí legendou, byla to velmi solidní kamufláž, když vydržela už tisíce let, co říkáte?!