Tu pověst zná u nás mnoho lidí, v balkánských zemích pak téměř každý. Pověst o mladém hrdinovi s magickými schopnostmi, který se postaví svému ďábelskému učiteli. Jenže co když jde o víc než jen o pověst? Co když na tom příběhu ve skutečnosti je něco pravdy?

Ten příběh je pohádkou i hororem zároveň. Je to příběh čtrnáctiletého chlapce jménem Krabat, který v polovině 17. století stává pomocníkem v jednom mlýně vedle jedenácti dalších chlapců.

Brzy si z nich udělá přátele a začíná chápat, že místo, na kterém se ocitl, není jen tak nějakým mlýnem. Krabatův Mistr je člověkem znalým mocné magie. Za svůj dar však musí platit tím, že Ďáblovi pravidelně obětuje jednoho z pomocníků.

Když to Krabat zjistí, začne se učit o to rychleji, aby se svým mistrem mohl bojovat… Právě tak tuto prastarou legendu vypráví ve své knize Čarodějův učeň německý spisovatel Otfried Preußler (1923–2013).

Děj si přitom částečně vymýšlí, částečně však vychází z lidového vyprávění z lužickosrbského prostředí. I on tak během sbírání zdrojů patrně naráží na vůbec první záznam této legendy.

Ten pořídil v roce 1837 německý kněz, historik a folklorista Joachim T. Leopold Haupt (1797–1883). Kam ale sahají skutečné kořeny tohoto tajemného příběhu?

Hrdina z Chorvatska

Na počátku toho všeho bylo podle dostupných informací jedno jediné jméno: Johannes Schadowitz. Mělo jít o chorvatského vojáka, který se narodil v 17. století ve městě Agram a zemřel 29. května 1704 v německém Wittichenau.

Právě Schadowitz se s velkou pravděpodobností stal předobrazem onoho slavného Krabata. Ostatně naznačuje to i jeho národnost – Chorvat, jak se mu říkávalo, bylo jednoduše pozměněno na Croat či nakonec Krabat. „Byl bohatý a byl nazýván černým umělcem.

V lidové pověsti se říká, že kdysi ve farnosti ve Wittichenau hodil hrst ovsa do hliněného hrnce, a použil jej k vykouzlení regimentu vojáků, kteří se postavili na dvoře fary,“ píše se v ručně psané kronice města Wittichenau z roku 1848 – 1852.

Zachránil i knížete

Svědectví o Johannesových schopnostech je ve skutečnosti daleko víc. Řada lidí prý spatřila například to, jak letěl vzduchem z města Särchen do Drážďan, přičemž nepozorností narazil do vrcholu věže kostela v Kamenci a ohnul ji.

S pomocí magie pak měl zachránit před Turky i samotného kurfiřta (říšského knížete – pozn. redakce) a i jeho smrt měly doprovázet neurčité zvláštní okolnosti.

Pravdou je, že mnoho motivů o tajemných skutcích, které se v příbězích o Schadowitzovi objevují, můžeme najít i ve starších spisech pojednávajících o úplně jiných lidech.

Nicméně už fakt, že si je lidé spojovali právě s tímto mužem, naznačuje, že nešlo jen tak o někoho. Mohl se před několika stoletími Německem opravdu potulovat muž s neuvěřitelným darem?

Zachránce slabých?

Jasnou odpověď nám nedá ani zkoumání historických záznamů o Schadowitzovi. Vyplývá z nich jen to, že byl kapitánem nepravidelné chorvatské jízdy, konkrétně pak obávané lehké kavalérie zvané Crabati.

Za věrné služby dostal Johannes darem statek nedaleko Vojeřic, kde se také odehrává příběh čarodějova učně. A jak to bylo s tou kouzelnou mocí? Tu měl získat kapitán v Černém Chlumci od místního mlynáře, o kterém se šeptalo, že má pletky s ďáblem.

Schadowitz se mu prý později postavil a porazil ho, čímž si naklonil všechny obyvatele z okolí. Kdo přesně mohl být oním mlynářem a čím si vysloužil, že ho okolí považovalo za spolčeného s ďáblem, už nevíme.

Stejně tak je klidně možné, že si chorvatský důstojník vysloužil svou pověst něčím úplně jiným. Třeba pomocí obyčejným lidem v době války, která na začátku 18. století sužovala velkou část Evropy.

Nebo šlo nakonec o skutečného čaroděje se schopnostmi, které dnes už nedokážeme pochopit?

Temný příběh za Sněhurkou

Pokud bychom se ponořili do původu některých známých pohádek, možná by nás čekala mnohá překvapení. Třeba taková Sněhurka by dětem asi způsobila noční můry.

Příběh Sněhurky je podle všeho inspirován skutečnými událostmi ze života fríské šlechtičny Margarethy von Waldeck (1533–1554). Její otec vlastnil měděné doly, ve kterých musely pracovat i děti. Ty se měly stát předobrazem trpaslíků.

V 16 letech měla půvabnou Margaretu vyhnat z domu její macecha. Dívka tedy odjela do exilu v Nizozemí (Cesta vedla přes pohoří Siebengebirge – Sedm hor).

Po několika letech v exilu Margareta onemocněla a ve 21 letech zemřela. Příčina smrti? Historické záznamy naznačují otravu, za kterou mohl stát sám španělský král. Tomu vadil vztah dívky se španělským princem a pozdějším králem Filipem II. (1527–1598). Je právě toto příběh, který stvořil Sněhurku?