Uprostřed hustých, smíšených lesů nedaleko středočeské Vlašimi se vypíná k nebi impozantní hora Blaník a jako němý strážce vytrvale shlíží na okolní malebnou krajinu.

V jejím nitru má podle legendy přebývat veliké, spící vojsko, které se probudí, až bude českému národu nejhůře a vyjede mu na pomoc. Jak vlastně tahle populární pověst vznikla? A opravdu je to jen pověst?

Tajuplný kopec Blaník, jehož nejvyšší vrchol sahá do výšky 638 metrů nad mořem, oplývá podmanivou až magickou atmosférou. Není proto příliš divu, že odnepaměti přitahuje pozornost všelijakých náboženských kazatelů, mystiků i blouznivců. Už v 5. století př. n.

l. ho osidlují Keltové. Ti hoře patrně dají i její současný název.

Podle některých historiků je dokonce možné, že příběh o spícím vojsku pochází z keltských dob a v průběhu dějin byl pouze přejat a upraven křesťany, kteří jej také propojili s legendami o českém knížeti Václavovi, jenž je v pozdějších verzích pověsti pasován do role velitele přízračného vojska.

Keltští druidi si navíc stavěli své svatyně ve skalách a jeskyních, což by vysvětlovalo, proč mají bájní rytíři sídlit v hoře…

Je výmyslem radikálního kazatele?

Blanická legenda se traduje mezi prostým lidem zhruba od konce 15. století a část badatelů se domnívá, že může mít původ ve skutečné události!

V roce 1470 se totiž má na jihovýchodním úpatí hory Blaník, poblíž středočeské vesnice Býkovice, odehrát jakási bitva, během níž naši předci porazí mnohem početnější nepřátelskou armádu.

Neobvyklé události využije český kališnický kněz Mikuláš z Vlásenice (1421–1495), zakladatel radikální náboženské sekty tzv.

mikulášenců, a začne svým přívržencům kázat o božím vojsku, ukrytém v nitru hory, jež přispěchalo pravým křesťanům na pomoc a rozhodlo střetnutí v jejich prospěch.

Zcela nepochybně smyšlená historka, která měla posílit víru Mikulášových následovníků v pravdivost jeho učení, se ovšem rozšiřuje po celém království, až dostává svoji současnou podobu. Stojí tedy za slavnou pověstí, dnes už napůl zapomenutý husitský duchovní?

Prožila rok ve skále?

K tajemné hoře ve středních Čechách se váže spousta více či méně uvěřitelných zpráv o lidech, kteří zde údajně prožili záhadná vidění nebo za nevyjasněných okolností zmizeli.

Spisovatel Alois Jirásek (1851–1930), jenž převyprávěl blanickou legendu ve svých Starých pověstech českých, se například zmiňuje o dívce, která potká pod kopcem zvláštního rytíře.

Ten ji pozve do útrob hory a požádá ji, aby mu pomohla poklidit ve skalní síni, což dívka bez váhání učiní. Když se pak vrátí domů do vsi, ke svému zděšení zjistí, že za několik málo hodin, co strávila v Blaníku, uplynul na povrchu celičký rok!

„I pověděla, kde se octla, a tu všichni srozuměli, proč jí rok uplynul chvilkou. Třetího dne však byla dívka nebožkou,“ uzavírá podivuhodný příběh Jirásek.