Občas se zdá, že obliba vampýrismu je pouze jakousi obchodní vějičkou, značkou marketingu, která vznikla v příbězích literatury devatenáctého století. Historicky je ovšem vampýrismus cestou do nejtemnějších zákoutí dávných dějin.

Kde byl onen symbolický počátek strachu z nemrtvých, a proč jsou upíři stále nuceni vstávat z hrobů?

Dobré pole působnosti při zkoumání záhad vampýrismu poskytuje například Bulharsko, neboť představa upíra vychází zejména z lidové víry balkánských zemí a východní Evropy.

„Sozopolský upír“

Jedním z nejznámějších archeologických nálezů souvisejícím s vampýrismem byl objev upíří kostry v bulharském Sozopolu. Jednalo se o mužský skelet starý přibližně sedm set let. Do jeho hrudi byla zabodnuta železná tyč, protože se jeho současníci obávali, že by mohl jako nemrtvý vstát z hrobu a škodit světu živých.

Kostra nalezená na černomořském pobřeží se stala součástí expozice Národního historického muzea Bulharské republiky.

Strach z jinakosti

Zajímavé je, jak se nález této kostry projevil na turistickém ruchu u Černého moře. Po medializaci nálezu byl zaznamenán obrovský zájem o dovolené v Sozopolu. Ano, upíři jsou opravdu velkým marketingovým lákadlem a vábničkou fenoménu temné turistiky.

Zároveň ale platí, že jsou svědectvím o trvalém lidském strachu z jinakosti, z něčeho jiného, co nechceme nebo neumíme chápat. Dobře to dokládají výzkumy nalezené sozopolské kostry. Podařilo se totiž zjistit, že patřila aristokratovi jménem Krivich, který se zabýval počestným obchodem, angažoval se ovšem i v pirátství.

Snad byl dokonce správcem pevnosti Sozopol. Zmiňují se o něm i byzantské kroniky. Vynikal prý znalostmi astronomie a bylinkářství.

Pravděpodobně měl nějaké tělesné postižení. Ostatně, jméno Krivich lze přeložit jako Křivý. Všechny jeho talenty, schopnosti i vzhled jej odlišovaly od „běžných lidí“. Za svého života Krivich jistě požíval úcty.

Teprve po jeho smrti mohli jeho sousedé dát průchod tomu, co si o něm mysleli. Vrazili mu do hrudi železnou tyč.

Epilog

Nálezy upírských koster devastovaných dřevěnými kůly nebo železnými tyčemi jsou samozřejmě marketingovým lákadlem. Jsou však také potvrzením lidských obav z jinakosti, strachu, který sahal „až za hrob“.

Paradoxně celý mediální humbuk, v symbolické rovině, tyto nemrtvé spolehlivě vrací zpět do světa živých. Kdo nutí vstávat upíry z hrobu? Jsme to my! To by se asi současníkům Krivicha hrubě nelíbilo, co říkáte?!