Salvy bouřlivého smíchu burácí v obecenstvu varieté Vaudeville, když sledují zábavné lachtany, trénované krysy nebo opice.  Jakmile se ale na scéně objeví pes Don, nejedna čelist v úžasu klesne – tenhle pes totiž umí mluvit!

Vaudeville vzniká ve Francii koncem 19. století a až do rozšíření kina za pár kaček počátkem 20. století to je odpověď na otázku, „Co budeme večer dělat?“ Kromě zvířecích bavičů je tu k vidění všechno možné i nemožné:

kouzelníci, akrobaté, komedianti, klauni nebo břichomluvci.

Jeho první slovo je „chtít“

V záplavě všelijakých kejklířů ale diváky nejvíc ohromí právě mluvící pes Don, o kterém píšou noviny po celém světě.

Don, který byl nejspíš setr nebo pointer, se narodí v roce 1905 a podle jeho majitelů, německého hajného Martina Eberse a jeho snoubenky Marthy Haberlandové, se Don rychle naučí šest slov, které dokáže složit do jedné věty.

Vše podle Eberse začne jednou v roce 1905, když se Don připlouží ke stolu, kde zrovna myslivcova rodina jí. „Ty něco chceš, že jo?“ optá se ho Ebers. Don, k úžasu celé rodiny, hlubokým hlasem odpoví „Haben, haben,“ což v němčině znamená chtít.

Don vedle Houdiniho

Postupem času se Don naučí i slova hlad, koláč, odpočívat a ano a ne. Netrvá dlouho a Don už umí až dvanáct slov.

Brzy se o něm doslechne i obchodník se zvířaty Carl Hagenbeck, který přinesl revoluci do vzhledu zoologických zahrad, když představil projekt zoo, kde zvířata nebyla uvězněná za mřížemi klecí.

V roce 1912 už Don cestuje do USA, kde ho umělecký manažer Willie Hammerstein chce zařadit do programu vaudeville.

Mluvící pes je tady takovou senzací, že se dokonce dostane na reklamní plakáty po boku iluzionisty Harryho Houdiniho a dalších celebrit. Nikomu nevadí, že Don umí mluvit jen německy – mluvící pes je zkrátka mluvící pes.

Dona čeká turné napříč USA, kde ohromuje stejně tak diváky i učené vědce. Najdou se ale samozřejmě i skeptici, kteří budou tvrdit, že Don jen vydával normální psí zvuky, do kterých si lidská představivost vykreslila skutečná slova