Může se stát, že se někdo přenese v čase, aniž by chtěl? A možná, aniž by si toho v první chvíli všiml? Celá řada lidí totiž tvrdí, že něco takového zažila, ale nedokáže si to vysvětlit…

Jsou jejich výpovědi pravdivé? Snad každý má nějaké oblíbené historické období, do něhož by se rád podíval. Například taková poslední léta francouzské monarchie v dobách před Velkou francouzskou revolucí (1789–1799) zní slibně.

Údajně právě sem dle svých slov zavítaly dvě akademičky, Charlotte Anne Moberly (1846–1937) a Eleanor Jourdain (1863–1924).

Dvě dámy podniknou 10. srpna roku 1901 výlet do francouzského města Versailles a chtějí se podívat i do zámku Malý Trianon, který Ludvík XVI. (1754–1793) věnoval své choti Marii Antoinettě (1755–1793).

Ovšem jelikož jsou neznalé místa i historie, ztratí se. A v tom se prý okolní atmosféra zcela změní. Moberly to líčí takto: „Vše najednou vypadalo nepřirozeně, a proto i nepříjemně, stromy se zdály ploché a bez života, jako les na gobelínu.

Kolem nebyly žádné známky světla a stínu a žádný vítr nehýbal stromy.“ Ženy potkávají lidi ve staromódním oblečení, kteří vypadají jako personál zámečku. Jeden z nich má prý na tváři ohyzdné neštovice.

Pak spatří dokonce ženu, která připomíná samotnou Marii Antoinettu! Vše údajně souhlasí se skutečností, jaká byla v době francouzské monarchie. Pak ale vše nenávratně zmizí. Ocitly se ženy spontánně v minulosti?

Vítejte uprostřed války

Další příhoda, popisující údajné cestování v čase, je datována do roku 1932. Německý reportér J. Bernard Hutton (vl. jm. Joseph Heisler) a jeho kolega, fotograf Joachim Brandt, vyrážejí do loděnice v Hamburgu připravit reportáž.

Ujme se jich vedoucí pracovník a provází je přístavními prostory, když vtom nad sebou muži uslyší zvuk letadel. To, co následuje, je zcela nevídané! Letouny začnou shazovat bomby a vzduch protne ostrý zvuk střel protivzdušné obrany.

Hutton a Brandt prchají k autu a ujíždějí pryč k Hamburgu. Jenže nebe se najednou vyjasní a působí to, jako by se nic nestalo. Muži zastaví vůz a ohlíží se zpět k loděnicím.

Letouny jsou ty tam, po válečné vřavě ani stopy, nikde nejsou patrny náznaky jakéhokoliv poškození! Jak je to možné? Prapodivné je, že o 11 let později, v roce 1943, jsou hamburské loděnice takovýmto způsobem opravdu zničeny britským Královským letectvem (RAF).

Zažili snad muži útok z 2. světové války o několik let dříve? Přenesli se nějakým záhadným způsobem do budoucnosti?

Nevysvětlitelná bouře

Zdá se, jako by cestování v čase bylo spíše věcí náhody než záměrem. Potvrzuje to i další známý případ, tentokrát letce, jehož prý časem přenesla zlověstná bouře.

Vojenský letec Victor Goddard (1897–1987) v roce 1935 přelétá ze skotského Edinburghu na anglickou základnu Andover a míjí opuštěné letiště u skotské vesnice Drem. Najednou ho však stihne zlověstná bouře.

Jeho letadlo je zahaleno v podivných žlutohnědých mracích a schyluje se k havárii. Když Goddard téměř ztratí kontrolu nad svým strojem, vše se náhle uklidní. Nebe je bez mráčku a pilot zjišťuje, že míří zpět nad Drem.

Jenže když se podívá na letiště pod sebou, nevěří svým očím.

Jako mávnutím kouzelného proutku již není opuštěné, ale stojí na něm čtyři žlutě natřená letadla (z toho dokonce jeden jednoplošník), hangáry jsou jako nové a procházejí se tu lidé v modrých overalech…

Předpověď věcí budoucích

Celý zážitek je vysoce podivný. Nesedí žlutá barva letadel, oděvy pracovníků britského letectva jsou odjakživa hnědé a nikoli modré a RAF přece nevlastní žádné jednoplošníky! Navíc se zdá být zvláštní, že když Goddard přelétá nad Dremem, nikdo si ho nevšimne.

Co byl tento výjev zač? Celé se to „vysvětlí“ až o čtyři roky později, kdy je vše, co zmatený pilot v roce 1935 spatřil, zavedeno. Letouny jsou žluté, pracovní oděvy modré a jednoplošníky jsou na scéně.

Znamená to, že měl Goddard vidění budoucnosti, nebo se snad přenesl o pár let kupředu? Svůj příběh si nechává pro sebe až do 60. let 20. století. Nikdo již pak ale nedokáže říci, zda se stal obětí halucinace, nebo podivné časové pasti.