Vztyčíte stan, nasbíráte dřevo na táborák a pak si nad ohněm opékáte špekáčky. Přitom posloucháte uklidňující ticho lesa a díváte se na nebe, kde září tisíce hvězd. Pokud budete mít štěstí, tak se rána dožijete bez pocuchaných nervů a hrůzou vytřeštěných očí.
Pokud zrovna nestojíte o to zažít hororové kratochvíle při blízkém setkání s duchy a přízraky, tak se raději vyhněte kempu u jezera Morena v Kalifornii, kde se to posledních 40 let jen hemží historkami o setkáních paranormálního druhu.
![Vyděšení táborníci popisují, že slyšeli kroky, viděli světelné koule a dokonce duchy, co se vznášeli deset metrů nad zemí. Foto: Unsplash](https://enigmaplus.cz/wp-content/uploads/2021/09/haley-rivera-neulyrmulei-unsplash-768x512.jpg)
Hlasy zpívají, koule svítí, duchové levitují
Ti „šťastnější“ návštěvníci přízraky jen slyší. Jsou tu například něčí hlasité kroky, přešlapující v blízkosti stanu, ačkoliv v dohledu není ani noha. Jiní slyší ženský smích, další popisují ženský hlas, který zpívá.
Někteří táborníci zase cítí náhlý chlad, doprovázený nepříjemným neklidem. Výjimkou nejsou ani létající světelné koule. K předčasnému opuštění tábořiště a návratu do bezpečí velkoměsta stačí i uvidět průsvitného ducha, který se vznáší deset metrů nad zemí.
![Vidíte nějaký přízrak? Ne? Tak to máte kliku. Foto: Unsplash](https://enigmaplus.cz/wp-content/uploads/2021/09/scott-goodwill-y8ngwq34-ak-unsplash-768x512.jpg)
Dejte bacha na Millie
Táborníci tu dál popisují setkání s duchem starého muže, ženou v bílých šatech, a pak je tu dívka jménem Millie, která se zjevuje v zakrvácené zástěře. Matka ji prý všemožně týrala a kdo Millie uvidí, ten prý brzy zemře.
V roce 2016 se s těmito duchy doslova roztrhl pytel – to by mohlo svědčit o tom, že duchové patří nešťastníkům, kteří tu v jezeře utonuli v roce 1916, když oblast zasáhly ničivé povodně.
Zahynulo při nich více než padesát lidí a některé z nich už nikdo nikdy nenašel.