Coby Kadima se pro zahraniční média rozpovídal o zážitku, který prožil v roce 1972. Bylo mu patnáct let, a když šel ke svému zubaři na složitější zákrok, dostal se do stavu NDE, tedy klinické smrti.

A zatímco jeho tělo bylo mrtvé, on měl tu možnost vidět něco, co ho dle jeho slov ovlivnilo na zbytek života.

Coby popsal prvotní pocity, při kterých si neuvědomoval, že se s ním něco děje. Vybavuje si, že seděl v zubařském křesle, anesteziolog ho uspal kvůli zákroku a najednou, z ničeho nic, se mohl zvednout a chodit po místnosti.

Doktor, anesteziolog i sestřička ho ignorovali a když jim cokoliv řekl, nevnímali ho. Rozhodl se proto odejít, když se pokusil ale chytit za kliku, ruka jí prošla. „V ten moment mi došlo, že se něco děje,“ řekl Coby.

Následně se mu měla zjevit osoba podobná jeptišce. Natahovala k němu ruku a přemlouvala ho, aby šel s ní. V prvních okamžicích chtěl jít za ní, nakonec ale věděl, že pokud s ní půjde, umře. „Volal jsem Boha o pomoc.

Pomoc! Křičel jsem,“ dodává muž.

VIDĚL SVĚTLO

Všude kolem sebe ale viděl a vnímal i ostré světlo. Dokonce vypověděl, že viděl před sebou celý svůj život od prvních dnů až do posud. Všechny barvy byly jasné a ostré, ale pokud viděl životní období, kdy se zachoval špatně, nebo nebylo příjemné, barvy ztmavly.

Zároveň při tmavých barvách měl pociťovat provinění. „Došlo mi, že musím prosit o odpuštění. Že tady před světlem nestojím jen tak,“ je přesvědčený Coby. V závěru jeho vyprávění dodal, že se mohl dokonce rozhodnout, zda se vrátí k nám na svět, nebo půjde s neznámou bytostí někam jinam, někam, kde prožije jinou budoucnost a nebude muset řešit své hříchy.

„Nakonec jsem se rozhodl vrátit zpět a snažit se napravit ty věci, které jsem pokazil.“ Že se vrátil zpět do svého těla a probral se poznal díky bolesti, která ho probudila i přes anestezii.

Coby věří, že Bůh jako takový není, ale jedná se o silnou energii, o silné světlo, které nás provází. A vlastně i díky tomuto zážitku se nebojí smrti, protože ví, že to není nic, co by bolelo, nebylo bylo tak děsivé, jak se všude říká.

Ve světě jsou neustálé nové a nové případy NDE, kdy lidé čelí svému největšímu strachu a při tom bojují o život. A po probuzení z anestezie se třeba i dozvědí, že málem umřeli v určitý moment. Je tohle opravdu něco mezi zemí a nebem, nebo se jedná o určitou reakci mozku na situaci, kdy se člověk ocitne na hranici mezi životem a smrtí?

Jedná se o poslední projekci mozku, nebo naopak opravdu máme možnost o svůj život bojovat a prosit?