Preincká civilizace Močiků obývala oblast severního Peru zhruba mezi lety 100–800 našeho letopočtu. Vzhledem k tehdejší izolovanosti Jižní Ameriky a hlavně času, který od jejich éry uplynul, o nich nevíme mnoho. Dodnes není jasné ani to, proč vlastně říše Močiků zanikla.
Jediné zprávy o jejich době se nám zachovaly v podobě různých autentických památek. Tato kultura totiž neměla žádné písmo, takže jediným jejich odkazem jsou vykopávky a umění.
O existenci Močiků se svět dozvěděl teprve v roce 1899, kdy jejich kulturu objevil německý archeolog Max Uhle (1856–1944). Na jednu stranu byli Močikové zdatnými umělci a jejich keramika patří mezi nejdokonaleji zpracovanou, na druhou stranu ale praktikovali velmi kruté rituály.
PAVOUČÍ BŮH CHCE LIDSKÉ OBĚTI
Močikové například věřili v jakéhosi pavoučího boha, kterému často přinášeli lidské oběti. Obětovaný byl před smrtí svázán tak, aby se co nejvíce napodobilo jeho zachycení do pavučiny. Následovalo stětí.
Krvavé obětiny ale Močikové přinášeli i své elitě, například při pohřbech důležitých lidí. Běžnou praxí Močiků údajně bylo také pití krve jejich nepřátel.
Močikové se ale nevyhýbali ani příjemnějším záležitostem a zdá se, že ve věcech lásky byli poměrně liberální. Jejich keramika totiž často vypodobňuje až pornografické náměty a velmi naturalisticky vyjadřuje sexuální praktiky mezi lidmi této civilizace.
