Na vrcholu severoitalské hory Monte Pirchiriano se tyčí starobylá církevní stavba. Klášter založený v 10. století měl být pevností proti silám zla. Ostatně, zasvěcen byl archandělu Michaelovi, vůdci nebeských vojsk.

Právě toto benediktinské útočiště inspirovalo spisovatele Umberta Ecca (1932-2016) k napsání románu Jméno růže. Podle legendy vybrali místo pro tuto tajemnou stavbu samotní andělé. Klášter je prý stále součástí takzvané Michaelské linie. Co to znamená?

Mystická atmosféra

Michaelská linie je dávná trasa, která spojuje významné evropské církevní stavby zasvěcené archandělu Michaelovi. Tato linie má představovat stopu po ráně, kterou Michael zasadil ďáblovi.

Klášter v italském Piemontu je důstojným zastavením na této imaginární trase. Nelze se ani divit, že tento architektonický skvost tak silně zapůsobil na Umberta Ecca.

Dodejme, že řada citlivějších turistů, kteří tuto lokalitu navštíví, popisuje prožívání úzkosti a nevysvětlitelného strachu. Mystickou atmosféru mají i vnitřní prostory kláštera. Co zde na návštěvníky čeká?

Schodiště mrtvých

Ani optimistům, nota bene pesimistům dozajista dobré nálady nepřidá, pokud stoupají po zdejším Schodišti mrtvých. Pravda, niky, které byly kdysi hroby mnichů, jsou nyní prázdné.

Stačí však trocha obrazotvornosti a pevnost proti silám zla ožívá šepotem neviditelných rtů. Právě na Schodišti mrtvých byla opakovaně hlášena pozorování paranormálních entit – duchů, chcete-li.

Co by to bylo za klášter bez pokladu?! Ano, zlato a další cennosti zde hledali již před staletími francouzští vojáci. Neúspěšně. Prý je po drancování kláštera stihlo prokletí, jednoho po druhém.

Má to snad souvislost s tím, že archanděl Michael je nejen vůdce nebeských vojsk a přemožitel Antikrista, ale i patron policistů? Kdoví…