Kanibalismus je spjat s tropickými oblastmi, ale byl mnohem rozšířenější, než si dokážete představit, dokonce i na českém území!

Kolem plápolajícího ohně sedí několik vyhublých postav a zuřivě jedí. Všude kolem se válí úlomky kostí a vydlabané drobounké lebky! Hlad změnil člověka v krvelačnou bestii. I o tom svědčí ostatky nalezené na jižní Moravě.

V Cézavě u Blučiny archeologové našli zvláštní nález. Kosti byly rozesety v různých jámách spolu se zvířecími ostatky a střepy z nádob. Žádný rituál, který by uctil památku předků!

Smutný osud

Vědci odkryli kosti bezmála 200 jedinců z doby bronzové, často se stopami lámání, řezání i opálení. Velká část ostatků patřila dětem! Mrtvolky měly často roztříštěnou mozkovnu, spodní čelist i celou obličejovou část.

Znepokojivé stopy dokazují, že se naši předkové pojídali. Byl to hlad, který je nutil vraždit děti? Nebo šlo o rituály, při nichž svým obětem rozdrtili lebku a vydlabali mozkovnu a obsah snědli?

Krvavá hostina

Vše je připraveno, oheň sílí a dva muži vedou ženu a dítě. Ozvou se dvě tupé rány. Muž v čele skupiny začíná cosi drmolit a ostatní jen bedlivě naslouchají. Když dá pokyn, vrhnou se na bezvládná těla a začínají je porcovat!

Srdce a mozek dostane zaříkávač, ostatní se musí spokojit se zbytkem.  Archeologové se domnívají, že nálezy z doby bronzové ukazují na rozkvět rituálního kanibalismu spojeného s obřady. Stejně tak se ale mohlo jednat o projev labužnictví!

K čemu měly sloužit magické rituály, při nichž se jedly lidské oběti? Pojídali naši předkové své bližní, nebo si obstarávali cizí oběti?

Středověký hlad

Kanibalismus byl poměrně hojně rozšířený i ve středověku! V této době se ale šlo o nejzákladnější lidský pud sebezáchovy. Středověcí lidé sahali po krajním řešení hlavně v dobách hladomoru.

Polorozpadlou chalupou se nese dětský křik a hlaholení. Dospělý hlas zesiluje, zatímco ten dětský rázem utichne. Zbědovaná žena nemá jiné východisko. Její dítě leží mrtvé na zemi, ohniště se rozhořívá a ona na malou chvíli ukojí hlad.

Nebyla jediná. Doklady o kanibalismu během hladomoru pocházejí z roku z přelomu 13. a 14. století. Bezvýchodná situace se opakovala později roku 1598. I tehdy lidé bojovali o život všemi prostředky. Kolik nevinných asi zemřelo, aby jiní mohli žít?

Doklady o kanibalismu jsou popisovány v kronikách a rozhodně se nejedná pouze o záležitost Čech. „Zuřivý hlad způsobil, že lidé pojídali lidské maso. Pocestní byli odvlékáni silnějšími lidmi, než byli sami, byly jim usekány údy, upečeny na ohni a pozřeny.

Mnozí ukazovali dětem kus ovoce nebo vajíčko a odlákali je na odlehlá místa, kde je zabili a snědli,“ píše mnich Raul z Cluny, jak to bylo jinde v Evropě.

Nenarození na talíř!

Kromě hladu dohnala naše předky ke kanibalismu i touha po úspěchu! Podle archeologů byly vražděny těhotné ženy a orgány jejich nenarozených dětí byly pojídány. Zločinci si tak chtěli zajistit úspěch v dalším počínání!

Skutečně věřili v magickou moc masa nenarozeňátek? A mohla se síla zavražděných jedinců nějakým způsobem přenést na ty, kteří hodovali na jejich nebohých tělech?