Národy předkolumbovské éry v Jižní Americe, jako jsou například Inkové, šokují neustále. Mnoho badatelů se proto ptá, odkud pocházelo jejich ohromující vědění? Nejinak je tomu v případě záhadných zlatých artefaktů, které nápadně připomínají dnešní letadla.
Opravdu to mohly být modely skutečných létajících strojů, které brázdí nebe již v prvních stoletích našeho letopočtu?
Za všechno prý může jedna nevinná výměna exponátů mezi kolumbijským muzeem v Bogotě a americkým muzeem v Chicagu. Málokdo tuší, že letecká zásilka mířící roku 1954 do Spojených států ve svém nitru ukrývá netušený poklad.
Nutno dodat zlatý poklad. Nepatrné, asi 3 centimetry měřící artefakty z královských hrobek inckých předků, jsou po příletu do USA dány na expertízu americkému biologovi a badateli skotského původu Ivanu T. Sandersonovi (1911–1973).
Ten odhaluje, že předměty nepředstavují hmyz, jak se dosud domnívali kolumbijští kurátoři, ale pravděpodobně jde o malý model létajícího stroje! Letadla, které by brázdila nebe zřejmě v období 1200–1500 let našeho letopočtu.
Je to pošetilé tvrzení. Jenže, co když není tak docela nemožné?
HMYZ TO NENÍ, NELÉTAL BY
Všechny zlaté artefakty, které jsou podle všeho dílem Inků nebo dokonce jejich předchůdců z národa Chimú, končí nejprve s neurčitým popisem v muzeích. Archeologové je totiž považují za symboly létajícího hmyzu či snad ptáků a nevěnují jim přílišnou pozornost.
Zlom činí až právě Sanderson ve spolupráci s Dr. Arthurem Poysleem, expertem na aerodynamiku letadel z Aeronautického institutu v New Yorku. Právě Poyslee definitivně odmítá teorii o létajícím hmyzu.
Dle zákonů aerodynamiky by prý totiž zlaté artefakty, coby model hmyzu, nikdy nevzlétly ze země.
Naopak jako letadla by tuto schopnost mohly mít! Jak ale mohli lidé ze středověku disponovat takovými vědomostmi o technologiích? Někteří badatelé včetně švýcarského záhadologa Ericha von Dänikena (*1935) se proto domnívají, že zdroj starobylých národů může pocházet od UFO, respektive od mimozemšťanů, kteří možná ve středověku navštívili Zemi!
JE TO MODEL STÍHAČKY?
Vědci dávají dokonce k dispozici typy letadel, která by v tomto případě připadala v úvahu. Přicházejí na to, že konstrukce inckého modelu připomíná stíhačku určenou pro let v extrémních výškách. „Takový typ křídel je vhodný do atmosféry do výšky 15 000 metrů.
Šípovitý tvar nosných křídel totiž slouží k zamezení vibrací při překonávání hranice zvuku,“
vysvětluje americký letecký instruktor J. A. Ullrich. Teorie o aviatickém původu artefaktů rychle obletí svět a získává si značný věhlas. V 90. letech minulého století je pak připraven na první pohled bláznivý test.
Trio německých modelářů Algund Eenboom, Peter Belting a Conrad Lübbers se pokusí podle zlatých amuletů udělat model letadla a opatří jej motorkem. A světe div se, on skutečně letí!
OTÁZKY PŘETRVÁVAJÍ
Ukazuje se, že letecké schopnosti modelu vyrobeného podle inckého artefaktu starého asi 1500 let jsou bez přehánění úžasné. „Model je velmi obratný a skvěle se řídí,“
raduje se Belting při prvním pokusu v roce 1997. Zbývá tedy vyřešit otázku, zda mohlo něco podobného nad Jižní Amerikou opravdu v dávných dobách létat. Podle novodobých testů se zdá, že staří Inkové skutečně proháněli vzduchem podobné modely.
Ale pomocí jakého pohonu, když motor ve své době nemohli znát? Nebo snad mohli a nad hlavami jim tak létaly skutečné velké stroje, které jim pomáhali sestrojit příslušníci mimozemských civilizací? Důkazy pro tuto hypotézu však stále chybí.
Autor článku: Zdeněk Pospíšil
