Planetu Zemi tvoří bezpočet nejrůznějších lokalit zahalených těžce prostupnou tajemností. Jedna taková se nachází na peruánské planině v minulosti využívané indiány z kmene Nazca.
Kvantum různých teorií vysvětlujících účel tamních obrazců vzrušuje lidstvo už bezmála 100 let.
Prší tu přinejlepším jednou za několik let. I proto se o tomto místě hovoří jako o jednom z nejsušších na světě. Řeč je o náhorní plošině situované do jihoamerického státu Peru, konkrétněji zhruba 360 kilometrů na jihovýchod od Limy, tamní metropole.
Vžil se pro ni název Nazca – podle stejnojmenného indiánského kmene. Informací o něm je známo minimum.
Pro nás je však nejdůležitější, že tuto lokalitu využívali ke své zemědělské činnosti přibližně v období mezi roky 200 před naším letopočtem až 800 našeho letopočtu. A vůbec největší pozornosti se domorodci těší díky sérii obrazců vyrytých do země. Nebo snad nejsou jejich autory oni?
Pavouk s papouškem na seznamu UNESCO
Navzdory úctyhodnému stáří jsou dodnes zcela zřetelné. Způsob jejich tvorby se zdá docela prostý. Autoři asi 300 obrazců odstranili pouze pár desítek centimetrů tmavě zbarvené horniny na povrchu a odkryli tak mnohem světlejší vápencový nebo pískovcový podklad.
Možná si říkáte, že na tom přece není nic až tak zajímavého. Jenže výsledná díla nejsou žádnými nahodilými čmáranicemi. Znázorňují hmyz, ryby, ptáky, různá další zvířata nebo dokonce lidské postavy.
Opice, kolibřík, pavouk, astronaut nebo papoušek jsou navíc navzdory úctyhodné velikosti často geometricky zcela dokonalí. A aby těch „náhod“ nebylo málo, lidské oko je dokáže vstřebat pouze při pohledu z dostatečné vzdálenosti a shora.
Renomovaní vědci z celého světa se už bezmála 100 let snaží nalézt odpovědi na otázky ohledně způsobu, jakým památka zařazená v roce 1994 na seznam Světového dědictví UNESCO vůbec vznikla, ale především za jakým účelem se tak stalo. Jaké teorie jsou ve hře?
Létali Indiáni nad svým výtvorem?
Možným způsobem výroby těchto odborně řečeno geoglyfů se zabývá například renomovaný archeolog Persis B. Clarkson z kanadské univerzity ve Winnipegu.
Je známý svou nedůvěrou vůči fantastickým teoriím a jako bytostný racionalista chce dokázat, že práce na obrazcích nevyžadovaly žádnou pokročilou technologii.
Autoři si prý vystačili pouze s vlastními končetinami, týmovou prací a pořádnou dávkou pečlivosti a trpělivosti. Strojové přesnosti měli dosáhnout pomocí dlouhých přímek. „Tato studie má mnoho nedostatků,“ vyjádří se směrem k jeho práci nemálo kolegů.
Vzhledem k tomu, že jsou jednotlivé úkazy viditelné pouze ze vzduchu, museli být podle nich Nazcové schopní letu. Této do značné míry převratné hypotéze ostatně odpovídá nález děl z hrnčířské hlíny, která připomínají draky nebo dokonce horkovzdušné balony.
Tamní skály jsou na některých místech prokazatelně spálené, tudíž mohly sloužit jako startovací místo. Další důkazy sice neexistují, ale mnozí znalci si právě takový náhled na věc prostě nedá vymluvit.
