Teprve pětiletá dívenka už usíná, když se dveře jejího pokoje otevřou a škvírou se dovnitř protáhne stín. Mrknutím oka je u ní. Holčička vzhlédne, oči vytřeštěné hrůzou. „Jednu tě dostanu!“ vykřikne stín, když se po ní sápe. A pak je najednou pryč.

O některých lidech se říká, že se bojí i vlastního stínu, Ale co když je k tomu strachu důvod? Některých stínů je totiž opravdu třeba se bát.

Děsivé stíny

Tyto bytosti, stínoví lidé, se objevují v temnotě noci a děsí své oběti k smrti. Jsou černější než noc, sledují vás a někteří na vás zírají červenýma, zářícíma očima, které nemrkají. Těch méně šťastných se stíny dokonce dotknou.

Americký autor Jason Offutt rozlišuje celkem osm druhů stínových lidí: neškodné, děsivé, rozzlobené s kapucí, hlučné, útočné, stíny s červenýma očima, stíny v klobouku a dokonce stínové kočky.

Jsou to duchové nebo démoni?

Nejčastěji se objevují právě stíny v klobouku a černém obleku, které tak trošku připomínají Muže v černém.

„Oběti po celém světě uvedly, že viděly tohoto muže, jak jim nakukuje do domů, ložnic, kolébek, aut, životů a do jejich duší,“ líčí americká autorka Heidi Hollisová.

Bohužel nikdo neví, co jsou stínoví lidé zač – jsou to démoni, duchové nebo halucinace? Kdo ví. Oni sami se nikdy nepředstaví.