Peruánská aglomerace Ica nacházející se na jihu země je na první pohled obyčejným jihoamerickým městem, které nemá milovníkům záhad příliš co nabídnout. Jenže stačí zavítat do tamního Museo de Cabrera, kde vystavují jedny z nejtajemnějších exponátů kontinentu. Jaký příběh ukrývají tamní „moudré“ kameny?

Nad údolím peruánské řeky Rio Ica visí hustá šedivá oblaka, ze kterých se snáší prudký déšť. Netrvá dlouho a hladina řeky stoupne na nejvyšší úroveň za posledních 100 let. Rozbouřený vodní živel je doslova pohromou pro obyvatele žijící v těsné blízkosti řeky.

Voda však řádí i na neobydlených místech, kde zaplavuje vysušenou zemi a strhává velké množství písku. Následující sesuvy půdy však přinášejí přece jen i něco dobrého.

Pod bahnem se totiž objeví desítky podivných kamenů, na kterých jsou vyobrazené mapy neznámých krajů, zvláštní lékařské zákroky, všemožné výjevy z běžného života a v neposlední řadě také obrazy, na kterých jsou lidé společně s dinosaury.

Ačkoliv některé z kamenů dostávají do rukou archeologové, proslaví je až peruánský lékař a amatérský badatel Javier Cabrera Darquea, který v 60. letech 20. století začíná s jejich sbíráním. Jaké informace o nich během svého života nashromáždil?

Různé typy rytin

Pro Cabreru se kameny postupně stávají naprostou posedlostí. Provádí jednu analýzu za druhou a sbírá další a další kameny, které umísťuje do svého muzea. V 70. letech už jich má kolem 11 000 a ani na tomto čísle jeho sběratelská posedlost nekončí.

Velikost kamenů se přitom různí od malých oblázků až po těžké balvany. Co je však nejzajímavější, je paleta výjevů vyrytých do zvláštní tmavé vrstvy, která většinu kamenů pokrývá.

Sám Cabrera postupně tyto výjevy rozděluje do několika skupin – na hvězdné mapy, mapy neznámých kontinentů, scény dokonalých operací, lidi používající dalekohledy, bytosti řídící létající stroje nebo třeba scény lovení a ochočení různých dinosaurů.

Vůbec nejslavnější je pak znázornění mužů zabíjejících dinosaura s pomocí sekyrek. Jak je ale něco takového možné? Vždyť první předchůdci člověka přišli desítky milionů let po vyhynutí dinosaurů.

Dávní mimozemšťané?

Podle Cabrery kameny vytvořila nějaká nám dnes už neznámá kultura, která Zemi obývala v dobách, kdy po ní kráčeli dinosauři. To má potvrzovat mimo jiné i analýza peruánských vědců Fernanda de las Case a Cesara Sotilsa.

Z ní vyplývá, že jsou kameny starší více než 12 000 let. Sám Cabrera věří, že kameny jsou jakousi obrázkovou kronikou oné prehistorické civilizace, která prý mohla být předchůdcem pozdějších kultur stojících například za slavnými geoglyfy na planině Nazca.

A Cabrera jde ještě dál. Podle něj tuto civilizaci založili dávní návštěvníci z hvězd. „Po velké katastrofě, která dala konečnou podobu kontinentům Země, několik z těchto prototypických lidí přežilo;

a těch několik, po dlouhé a obtížné cestě časem a přes kontinenty, se stalo vzdálenými, ale přímými předchůdci moderních lidí,“ tvrdí badatel.

Vědci to zpochybňují

Pro své teorie nachází Cabrero zastání i u známého švýcarského záhadologa Ericha von Dänikena (*1935). Řada vědců však upozorňuje, že stáří kamenů se ve skutečnosti určit nepodařilo. Navíc černá vrstva na povrchu a kresby v ní vypadají až příliš dokonale.

Už v druhé polovině 70. let se tak řada vědců a novinářů pouští do ověřování pravosti kamenů. Pátrání je přivádí až k Peruáncovi jménem Basilio Uschuya, který prokazatelně přinejmenším některé kresby vyrobil.

Jenže sám Däniken vzápětí upozorňuje, že Uschuya rozhodně nemohl vytvořit desetitisíce rytin a že patrně jen napodobil ty, které sám našel ve vyplavené půdě. Záhada kamenů z Icy tak i nadále trvá.