Pětatřicetiletý nosič zavazadel Alex McFarlane je opět v práci na novozélandském nádraží Glen Eden ve městě Auckland. Je 11. ledna roku 1924 tři hodiny odpoledne a on jde k vlaku, aby odsud vzal poštovní brašnu visící na háku…
Přiblíží se, vztáhne ruce k tašce, když ho hák najednou zasáhne přímo mezi oči! Alex se skácí k zemi a přivolaní záchranáři už mu nejsou schopni pomoci. Může se zdát, že jde jen o další smrtící nehodu, kterých se každý den po celém světě odehrávají tisíce. Neštěstí má však pro aucklandské vlakové nádraží nedozírné důsledky…
Duch na scéně
Po McFarlanově smrti si cestující začnou stěžovat, že je na vlakovém nádraží někdo nebo něco pozoruje. Údajně se zde zjevuje přízrak jistého muže, který s oblibou sleduje celé okolní dění. Někteří ho prý vidí zcela zřetelně.
„Podle těchto svědectví jde o muže ve věku kolem třiceti let, který má hodně staromódní oblečení,“ říká zdejší sedmadvacetiletá recepční Jasmine Graham. Tento popis přitom přesně sedí na mrtvého nosiče zavazadel!
Jeho přízrak prý na vlakové nádraží putuje z blízkého hřbitova, kde byl McFarlane pohřben. Právě na tomto hřbitově je navíc pravidelně zaznamenáván zvýšený výskyt paranormálních jevů.
Spatřil ho kdekdo
Přízrak vidí především železniční dělníci, ale také lidé z nádražní kavárny. Právě do ní prý duch často nakukuje skrze okno. Jednou prý dokonce vejde dovnitř a zeptá se číšníka, v kolik hodin pojede vlak: „Nejdříve jsem vůbec nepoznal, že je to Alex McFarlane.
Normálně jsem se ohlédl na jízdní řád, abych mu danou informaci sdělil, ale když jsem se otočil zpátky, byl pryč. Prostě se vypařil jako pára nad hrncem.
Později mi došlo, že jsem se pravděpodobně setkal s přízrakem.“ Většina zdejších obyvatel se shoduje, že duch mrtvého muže není nebezpečný. Už za svého života byl totiž spíše přátelská duše a to se prý nezměnilo ani po smrti.
I tak ale jeho zjevování novozélandskému nádraží Glen Eden příliš dobrou reklamu nedělá…
