Na konci dubna oznámila Severní Korea uzavření své základny na testování jaderných zbraní na hoře Mantap. Zatímco někteří věří, že příčinou tohoto kroku je uvolňování napětí mezi Severní Koreou a okolním světem, jiní tvrdí, že hora Mantap je ukázkovým příkladem syndromu unavené hory. Co to přesně je? Ukazuje se, že testování jaderných zbraní v podzemních prostorách oslabuje okolní skály. Ta se může stát nestabilní a nebezpečnou.
Poslední test jaderných zbraní zde proběhl ke konci roku 2017 a výbuch při něm byl údajně sedmnáct krát silnější než výbuch bomby Little Boy, která v roce 1945 dopadla na Hirošimu. Síla otřesu po výbuchu bomby měla sílu 6.3 na Richterově škále a satelitní snímky, pořízené před a po výbuchu, ukazují, že se hora, protkaná hluboko uvnitř tunely, pohnula. Podle některých geologů se Mantap pomalu ale jistě hroutí. Seismolog Dale Anderson uvedl příklad. “Můžete vzít kámen a udeřit do něj kladivem. Nic se nestane. Můžete ale pokračovat. A pak najednou, při dvacátém prvním pokusu, se kámen rozlomí.” Při výbuchu nálože se horou šíří vlny energie, a každá další vlna se skrze narušenou strukturu hornin dostává dál a dál od místa výbuchu. “A přesně toto postupné oslabování je tím, co nazýváme syndrom unavené hory,” dodal Anderson.
Hrozbou tohoto syndromu není jen borcení se hory. Díky narušení hornin se v nich objevují nové průrvy a mezery, kterými mohou ven z hory unikat radioaktivní plyny – například Xenon. Anderson vysvětlil, že trhliny ve skále utváří už příroda sama. “Testovací výbuchy pak mohou tyto trhliny propojovat a rozšiřovat. To může vést k tvorbě průrvy, kterou plyny proniknou až na povrch země.”
Někteří jiní odborníci, jako například expert na zemětřesení William Leith ale tvrdí, že hora Mantap ještě tak unavená být nemůže. “Myslím si, že příliš unavená není. Protože pokud máme dobré informace, pod horou se zatím konalo jen šest testů a explozí.” Toto číslo je opravdu malé, pokud ho srovnáme například s horou Degelen v bývalém Sovětském Svazu, která odolala více než dvou stům explozí.
