Znáte sýr zvaný casu marzu? Jedná se o vysoce ceněnou, pro někoho však těžko stravitelnou, sardínskou pochoutku. Tento sýr z ovčího mléka je totiž obklopený červy, kteří se jím krmí, a zároveň se stávají součástí této delikatesy.

Pro někoho se určitě jedná o odpornou představu. Podobně odporně mohou na různé lidi působit různé další regionální speciality ze všech koutů světa.

Osm desítek těch nejzvláštnějších jídel nyní vystavují v muzeu v Malmo ve Švédsku. Muzeum dostalo příhodný název – Muzeum nechutného jídla.

Muzeum je rájem roztodivných chutí a vůní. Těmi nejaromatičtějšími je bezesporu durian, asi nejsmradlavější ovoce na světě z Thajska, nebo žabí smoothie z Peru. Mezi další voňavé exempláře patří slaná lékořice z Finska a japonské fermentované sojové boby.

Aby mohlo být jídlo zveřejněno v tomto muzeu, musí splňovat kritérium nechutnosti alespoň v jednom z těchto faktorů: Zápach, chuť, vzhled, textura. Zároveň musí být jídlo někde, kdekoliv na světě, považováno za delikatesu.

Může se tak stát, že mezi desítkami nechutných jídel narazíte na jedno, které vám bude připadat normální. A to právě kvůli tomu, že jsme na takovou recepturu zvyklí, zatímco jinde ve světě ji neznají a považují za odpornou.

I to se výstava snaží ukázat. Kurátor muzea Ahren komentuje například známou filipínskou delikatesu balut. Balut je kachní embryo uvařené ještě ve vejci a vcelku pozřené. “Když jsem ho poprvé ochutnal, pozvracel jsem se,” uvádí Ahren. Jeho žena ale pochází z Filipín, a tento pokrm ji připadá naprosto normální.

Další zajímavou výzvou pro gurmány ze všech koutů světa je hákarl, fermentované žraločí maso z Islandu a údajně to vůbec nejsmradlavější jídlo světa. I hákarl ale nachází v muzeu svého přemožitele, je jím takzvané su gallu, další sýr ze Sardínie.

Vyrábí se z mléka, kterým koza nakrmila své mládě. To je zabito, a mléko se suší zatímco je stále v žaludku jehněte. ”Chutná to jako benzín,“ popsal Ahren,