Když si dítko v obchodě se suvenýry vydupe, že chce aligátora, rodiče se z výletu na Floridu vrací do New Yorku s novým domácím mazlíčkem – aligátor ale není štěně a když se dítěti omrzí a moc vyroste, rodiče ho bez milosti spláchnou do záchodu.
Ve stoce pobíhá všelijaká havěť – a zvlášť v té pod rušnými ulicemi New Yorku. Někteří dokonce věří, že tu žijí aligátoři. Historky o existenci ještěrů v bludišti chodeb vyplavala na povrch už na začátku 20. století a přežívají dodnes.
Verze o zmutovaných ještěrech
Ještě v první polovině 20. století je možné si mládě aligátora v akvárku koupit jako suvenýr na slunné Floridě nebo ho objednat poštou. Jenže co s ním, když povyroste?
Historka o mláďatech, spláchnutých do záchodu má vysvětlit, jak se aligátoři do stoky dostali.
Aligátoři se tu živí krysami a odpadky a rostou jako z vody. Protože však do podzemí nepronikne sluneční světlo, jejich kůže ztrácí pigment a oči slepnou.
Někdo bude dokonce tvrdit, že kvůli jedovatým chemikáliím a odpadu ve stokách opuštění aligátoři zmutovali.
Deratizace aligátorů
Zaměstnanci newyorské kanalizace poprvé nahlásí aligátory ve stokách v roce 1935 a jejich šéf Teddy May si myslí, že při práci asi popijí.
Když ale muži trvají na svém, sám se vydá do podzemí a tady prý na vlastní oči spatří hned několik aligátorů.
May posléze rozjede deratizační akci a v roce 1937 hrdě oznámí, že aligátoři v kanalizaci už nejsou. Podle odborníků jde ale jen o mýtus. Není možné, aby aligátor v kanalizaci přežil – dřív nebo později by ho zabily místní tuhé zimy nebo bakterie z výkalů.
