Cestou na známý a turisty hojně navštěvovaný polský zámek Czocha, o kterém toho však bylo napsáno již mnoho, jsem společně se svými přáteli zcela náhodně narazil na nenápadnou zříceninu hradu Swiecie, která se nachází pouze jen několik kilometrů od již zmíněné Czochy.

Pan majitel nám po krátkém úvodním výkladu umožnil samostatnou prohlídku hradní ruiny.

Hrad, který byl založen ve 14. století za účelem obrany tehdejšího kraje a střežil cesty z Lužice do Slezska, v historii dvakrát vyhořel, a to v roce 1527 a následně ještě roku 1827, kdy se již nikdo nenamáhal s jeho opravou.

Období 2. světové války

Mezi oběma světovými válkami zde prý býval hostinec a v průběhu 2. světové války tady údajně sídlila německá hlídka, jež ve zdejším sklepení věznila osoby, které zajala – a zřejmě zde docházelo i k výslechům těchto vězňů… Co se v té době v těchto prostorách asi všechno odehrálo?

Nevysvětlitelná zkušenost

Na hradě jsme měli velmi zvláštní zážitek. Po výkladu pana majitele jsme se po zřícenině hradu rozešli všemi směry, každý sám, abychom načerpali magickou atmosféru tohoto skutečně zvláštního místa. Najednou jsem však měl pocit, že jsem na hradě zcela sám.

Navíc jako kdyby se náhle vše zastavilo. Všude okolo bylo mrtvo, ani stéblo trávy se nezachvělo. Tento dojem ve mně sílil až do té míry, že jsem se nakonec vydal hledat ostatní z naší skupiny.

Byli jsme na hradě celkem čtyři a ačkoli jsem hrad obešel celý křížem krážem, nikoho jsem ani nepotkal, ani neslyšel. Tato situace trvala přibližně dvacet minut, než se mi nakonec podařilo s ostatními setkat v místním sklepení.

Zvláštní zážitky na vlastní kůži

Všichni se tvářili poněkud rozpačitě a teprve po chvíli jsme se vzájemně začali svěřovat se svými zvláštními dojmy a pocity. Moje manželka dokonce vyprávěla, že nás hlasitě volala, ale nikdo z nás ji ani vzdáleně nezaslechl.

Také prý na ni padala veliká úzkost a iracionální pocit, že je na hradě úplně sama a že jsme ji tam opustili. Všichni jsme se také shodli na tom, že jsme měli pocit, jako kdyby utekla alespoň hodina a nikoliv „pouhých“ dvacet minut.

Musím podotknout, že nikdo z nás takovými stavy netrpí a všichni ze skupiny jsme zvyklí pohybovat se na opuštěných místech i sami.

Neobjasněné otazníky

Poněkud zarážející je i skutečnost, že zřícenina není nikterak rozlehlá, takže pravděpodobnost, že se tam vzájemně ztratí čtyři dospělí lidé, je poměrně velice malá. Dodnes máme z návštěvy této zříceniny rozporuplné pocity.

Může snad za naše zvláštní vnímání prostoru, času i energie místo, na kterém byl hrad původně postaven?

Nebo se jedná o nějakou událost z dávné minulosti tohoto území, jež zde z nějakého, nám dnes již neznámého důvodu mohla například narušit časoprostorovou rovinu?