V mytologii původních obyvatel Nového Zélandu má svoje pevné místo příšera pojmenovaná taniwha. Ukrývat se má zejména v moři, nepohrdne však ani sladkovodní tůní.

Právě tato její záliba ve vodě, a to sladké i slané, vede k závěrům, že by jejím předobrazem mohlo být reálné zvíře.

Do řešení záhady maorské mytologické kreatury  se vložili i jazykovědci. Podle jejich dobrozdání by se za výrazem „taniwha“ mohl skrývat i velký žralok. Odvolávají se přitom na podobná pojmenování bájných monster v rámci dalších ostrovů v Oceánii. Žralokům, až na naprosté výjimky, ale sladká voda nesvědčí.

V podezření krokodýl

Vraťme se zpět ke schopnosti příšery přežívat ve sladké i slané vodě. Jaké zvíře, které by splňovalo „parametry“ taniwhy, by si libovalo ve slanovodním i sladkovodním biotopu?

Mohl by to být krokodýl mořský (Crocodylus porosus), který by se na Nový Zéland v minulosti dostával ve větším počtu z Austrálie. Tento plaz by určitě dobře zapadal do mytologického konceptu taniwhy.

Může dosáhnout délky až šest metrů a hmotnosti jedné tuny. Běžně se objevuje i u pobřeží severní Austrálie, občas bývá pozorován i tisíc kilometrů od nejbližší pevniny.

Mytologie versus realita

Krokodýl mořský se nerozpakuje zaútočit i na člověka. Statistiky dokládají, že ročně ukončí čelisti krokodýla mořského život tří stovek nešťastníků.

Je možné, že by v minulosti byl Nový Zéland cílem invaze krokodýlů mořských do té míry, že by na tuto skutečnost zůstala trvalá vzpomínka v mytologii?

Některé skutečnosti to naznačují, i když popis bájného tvora získal za uplynulá staletí řadu dalších charakteristik. Oddělit realitu od bájesloví je samozřejmě značně obtížné. Proč už není Nový Zéland cílem invaze mořských krokodýlů? Zde patrně zasáhla příroda a klimatické změny.