Po golfovém hřišti ve městě San Juan Capistrano na jihu Kalifornie pobíhají golfoví nadšenci. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že budou za chvíli vrtět nevěřícně hlavou.
Píše se 22. říjen roku 2012 a v golfovém klubu San Juan Hills se odehraje naprosto šokující událost. Na trávník, který je vzdálený více než 6 kilometrů od moře, ve 4 hodiny odpoledne místního času spadne z nebe žralok!
Ke svému přistání si přitom vybere dvanáctou jamku. Jak s údivem v očích říká ředitelka klubu Melissa McCormack: „Sem tam nám na hřiště přiběhne kojot, skunk anebo opravdu výjimečně i puma. Ale žralok? To opravdu ne.“ Co se skrývá za jeho podivuhodnou cestou?
Žralok na golfu
Na první pohled vypadá příběh o žraloku na golfovém hřišti skutečně neuvěřitelně a bláznivě. Každému nejspíš bleskne hlavou, že musí jít o trik nebo žert. Možnost, že by si někdo žraloka předem připravil a dopravil na místo, zní věrohodně a uvěřitelně.
Má však jeden háček. Živočich je totiž při nálezu živý! Jak uvádí Melissa McCormack: „Naši lidé obcházeli hřiště a našli rybu mrskající se u odpaliště.
Byla dlouhá asi 60 centimetrů, a tak ji chytili a hodili na golfový vozík.“ Po převozu do klubové budovy pak zaměstnanci zjišťují, že jde o žraloka druhu hladkoun leopardí (Triakis semifasciata), kterému jsou domovem vody Tichého oceánu od amerického státu Oregon až po Kalifornský záliv.
S jistotou určit, jak se mořský živočich dostal na pevninu, se jim však nepodaří! Jak se žralok dostal na golfové hřiště mezi jamky? Co mu pomohlo překonat vzdálenost více než 6 kilometrů od moře?
Ve spárech hladového dravce
Jednoduché vysvětlení nabízí Melissa McCormack. Myslí si totiž, že je za vším možné hledat nepovedený lov dravého ptáka: „Nejsme samozřejmě odborníci, ale měl na sobě rány jako po vpichu a krev.
Takhle si představujeme, že by po uchopení do drápů vypadal.“ Podle domnělého scénáře ředitelky golfového klubu se celá situace odehrála tak, že neznámý opeřenec ulovil hladkouna leopardího a vzlétl do oblak.
Po chvíli však zjistil, že je kořist nad jeho síly a upustil ji. Je tím snad záhada vyřešena? Stojí za případem létající dravec, který měl větší apetit než sílu? Nejspíš je možné odpovědět kladně. V dalších podobných případech je však cesta k řešení mnohem klikatější…
Více případů, více otázek
Píše se 25. únor roku 2011 a nad městem Lajamanu na severu Austrálie se rozprostírá noc. Znenadání však oblast ležící 200 kilometrů od pobřeží zasáhne podivný déšť. Z nebes přitom nepadají kapky vody, ale okounovité ryby!
Jak vypráví očitá svědkyně Christine Balmer: „Volala jsem to příbuzným, co žijí daleko na pobřeží, ale nevěřili mi. Prý mi přeskočilo, ale já to viděla.“ Co to má znamenat? Vědci mají v případu jasno. Vidí za ním přírodní síly.
Jak říká Ashley Patterson z Australského meteorologického ústavu: „(Ryby) mohl nahoru vynést stoupavý proud vzduchu – až do výšky 60–70 tisíc stop (18–21 km).
Anebo by to mohlo být z tornáda nad velkou vodní plochou, ale o tom žádné zprávy nemáme.“ Skrývá se snad za přeháňkami, při kterých padají z nebes ryby, působení vzdušných proudů a vírů?
Je to možná jinak…
Teorie, která počítá s vlivem větrných sil na podivuhodné deště, vypadá logicky a jasně. Je v ní ale zádrhel. Nedokáže totiž objasnit důvod, proč z oblohy padá jen jeden živočišný druh!
Je možné věřit tomu, že by vzdušný vír vyzvedl z vody jen jednu skupinu zvířat a tu pak nechal putovat po světě?
Cesty k objasnění toho, proč v červnu roku 2009 pršeli v japonské prefektuře Ishikawa z nebes pulci, nebo proč v polovině roku 2005 zasáhly srbské městečko Odzaci (120 km severozápadně od Bělehradu) proudy žab, tak zůstávají nedokončené. Nezbývá, než pátrat dál.
