reklama
7. října 1849: Blouznící spisovatel E. A. Poe je po svém nalezení umístěn do cely, ve které umírá. Zabila ho otrava alkoholem?
Domů     Záhady historie
Nacistická záhada studny na zámku Zbiroh!
Jana Dvořáková
od Jana Dvořáková 24.5.2019
3.5tis
gfg
128
SDÍLENÍ
3.5tis
ZOBRAZENÍ

Dva týdny před koncem 2. světové války přistálo v polích na kraji města německé letadlo. Podle pamětníků z něj měli příslušníci SS vyložit 1520 beden a převézt je na zbirožský zámek.

Co v nich bylo? Kde skončily? O tom se historici dohadují dodnes.

Vojáci SS, kteří měli na zámku štáb od roku 1943, ho o pár dní později opustili potají v civilních šatech a pěšky se odešli vzdát Američanům. Více světla ale do této záhady může vnést dokončení průzkumu studny, která je nejhlubší ručně kopanou studnou v Evropě s hloubkou 163 metrů.

Její vyhloubení trvalo příbramským horníkům zhruba 80 let a vznikla dříve než vlastní hrad.

ZÁMEK TŘÍ CÍSAŘŮ

První zmínka o hradu je z roku 1193, to zde žil rod Sulislavců. Později ho vlastnili i císařové Karel IV., Zikmund Lucemburský a Rudolf II. Ti sem jezdili na vyhlášené hony.

V roce 1469 byla ve zbirožské hradní kapli vyhlášena papežská klatba na krále Jiřího z Poděbrad. Staré dokumenty zaznamenaly, že na Zbirohu byli před popravou v roce 1621 vězněni čeští páni.

DOŽIVOTÍ VE ZBIROŽSKÝCH KOBKÁCH

Zcela náhodou se zde roku 2005 v jedné přízemní místnosti při opravě odpadů propadla podlaha a pod ní byla jedna z kobek, kde čeští páni čekali na exekuci. Ještě tam jsou i mříže a shnilá sláma. Málokdo ví, že šest českých pánů, kteří nebyli popraveni na Staroměstském náměstí, trávilo ve zbirožském vězení doživotní trest.

V kobkách byli věznění čeští páni.

PÁN SE ŽELEZNOU MASKOU

Kromě této objevené kobky je zde ještě jeden unikát spojený s českými pány. Tím je ocelová maska na obličej. Všichni významní vězni (zejména pak těch šest, kteří si na Zbirohu odpykávali doživotní tresty), ji museli nosit všude mimo celu.

Pánové měli železnou masku na tváři dokonce i při pouhé zdravotní procházce po zámeckém nádvoří. Prý hlavně proto, aby jejich mnoho let trvající vězeňská muka nemohl zkrátit vrah, kterého by případně najali přátelé či rodina.

Vězení na Zbirohu totiž rozhodně nebylo pohodové: kobky neměly okna a celý rok v nich byla teplota nejvýš 15 stupňů Celsia. V masce, jediné svého druhu v naší republice, jsou ještě stopy krve zřejmě od toho, jak byla drsně nasazována. Už ovšem nikdy nezjistíme, kterému z vězňů krev patřila.

JEDNOTKY SS OBSAZUJÍ ZÁMEK

Že by to bylo obrovskou buližníkovou skálou prorostlou polodrahokamy jaspisy, na níž zámek stojí? Těžko říct. V každém případě ale Němci za války objevili, že krystaly jaspisu dokonale odrážejí rádiové vlny.

Proto jednotky SS vyhnaly Colloredo-Mansfeldy a přestěhovaly sem svůj vrchní štáb SS. Na skále zde byl umístěn německý radar s běžným dosahem 70 kilometrů, uvedené horniny ale jeho dosah několikanásobně zvyšovaly.

Během války zámek sloužil jako vězení, úřadovna SS, ale také jako místo tajemných rituálů. Svědčí o tom i magický šestiúhelník na podlaze v podzemí. Citliví lidé prý na tomto místě cítí sílu, která vychází z trhliny ve skále.

Napomáhat tomu má právě jaspis v buližníkové skále, kterému byly už ve středověku přisuzovány ezoterické schopnosti.

Během války zámek sloužil jako vězení, úřadovna SS, ale také jako místo tajemných rituálů

KAM NEVEDOU ŽÁDNÉ ZNAČKY

Unikátních vlastností jaspisových „zesilovačů“ po válce využila československá armáda. Na Zbirohu umístila obří radiolokátory Tamara, Ramona a Vera, které pro vojska Varšavské smlouvy sledoval pohyby amerických „neviditelných“ letadel Stealth. Za totality byl zámek tak utajovaný, že k němu nevedly žádné dopravní značky.

Radiolokátory zmizely počátkem 90. let a s nimi byl odstraněn i důvod utajování existence Zbirohu. Zámek vlastně nikdy nebyl důkladně prozkoumán. Za devět století jeho existence se v něm přitom nashromáždila řada záhadných prostor, které po průzkumu přímo volají.

Je tu hustá síť podzemních chodeb a kobek. Mnoho vstupů však esesáci zazdili tak silnou vrstvou železobetonu, že se ji později nepodařilo prorazit ani šest metrů dlouhým vrtákem. Proč to udělali? Co se za nimi skrývá?

LEŽÍ ZDE JANTAROVÁ KOMNATA?

Stejnou záhadu nabízí i studna. Nacisté ji zhruba v hloubce 80 metrů přepažili, aby se odtud nebylo možné dostat do bočních únikových chodeb, které do ní údajně ústí. Právě v těchto chodbách měli totiž Němci ukládat důležité a cenné předměty.

Zámecká skála byla po staletí provrtána bezpočtem štol a Němci chtěli betonem buď chránit něco, co do nich ukryli, nebo naopak zabránit, aby se podzemím do hradu někdo dostal. Podle jiných teorií může být na Zbirohu dokonce ukryta slavná Jantarová komnata. Studna je dnes zatopená, vodní sloupec měří 66 metrů.

Němci měli do studny před koncem války naházet bedny s historickými zbraněmi.

HISTORICKÉ ZBRANĚ I RUČNÍ GRANÁTY

Když esesáci na konci války zámek opouštěli, naházeli do studny údajně bedny s historickými zbraněmi, chráněnými naolejovanými pilinami. Snad si je chtěli později vyzvednout a dobře prodat. Na bedny se zbraněmi nasypali hlínu a různý odpad.

Teprve na tuto vrstvu svrhli bedny se spisy. Na ně pak hodili čtyři ruční granáty, jejichž rukojeti se našly. Granáty potrhaly tajné spisy, voda zničila vzácné zbraně. Většina jich pocházela z napoleonských válek.

Jak se ale voda dostala přes přepážku zhruba 80 metrů nad dnem studny? Na povrch bylo v průběhu čištění vyneseno deset metrů navážky, zbraní a spisů. Pořád ale nebyly nalezeny ony tajemné bedny, které na konci války přivezlo za Zbiroh německé letadlo.

VYBUCHNE ZÁMEK ZBIROH?

Na samém dně studny se nachází zatopená boční štola, která je dosud neprobádaná. V ní byly radarem zjištěny symetricky uložené kovové předměty. S největší pravděpodobností se jedná o rtuťové rozbušky, které si uchovávají plnou funkčnost po několik desetiletí.

V případě exploze by tedy hluboká studna fungovala jako obrovská hlaveň děla, schopného rozmetat celý zámek na kusy. Z těchto důvodů byl další průzkum studny zastaven. Své tajemství si proto uchovává i nadále.

Foto: Shutterstock.com, wikimedia.org
reklama
Související články
od Lucie Kubešová 3.10.2022 1.5tis
Zámek Miramare stojí na břehu Jaderského moře, zhruba sedm kilometrů od Terstu. Tato nádherná stavba s přilehlým terasovitým parkem souvisí s arcivévodou Maxmiliánem, mladším bratrem rakouského císaře Františka Josefa I. Když se do Terstu Maxmilián přistěhoval poté, co se stal vrchním velitelem rakouského válečného loďstva, nechal si pro sebe a snoubenku Charlottu postavit rezidenci, zámek […]
od Mirek Brát 3.10.2022 3.4tis
Pokud bychom si někde přečetli, že statný Skandinávec zapomněl na ostrově Madeira myšku, možná by nás napadlo cosi o roztržitém digitálním nomádovi, co rád tráví zimní siestu, nejlépe s notebookem pod hlavou, přeci jen v teplejších krajích. Není však myška jako myška… Madeira, potažmo Madeirské souostroví, je portugalská autonomní oblast v Atlantském oceánu. Osídlena byla právě Portugalci, kteří […]
od Matěj Soukup 2.10.2022 1.9tis
Černá Aggie je lidový název pro sochu, která byla dříve umístěna na hrobě generála Felixe Agnuse na hřbitově Druid Ridge v Pikesville ve státě Maryland. Jedná se o neautorizované dílo sochaře Augusta Saint-Gaudense z roku 1891, lidově nazývané Nirvana, které stojí na Adamsově památníku na hřbitově Rock Creek ve Washingtonu, D.C. Socha představuje sedící postavu […]
od Mirek Brát 2.10.2022 1.9tis
Epsilon není jen písmeno řecké abecedy, ale údajně i název tajné organizace sdružující prominentní osobnosti z Řecka minulého i současného. Organizace Epsilon má tak svoje pevné místo v konspiračních teoriích a moderním řeckém folkloru. Názory souznící se světonázorem členů Epsilonu jsou souhrně nazývány epsilonismus. Členové tohoto elitního klubu se pak mohou označit za epsilonisty. Byl Aristoteles mimozemšťan? […]
od Mirek Brát 30.9.2022 1.7tis
Kdesi na jihovýchodě Peru, severu Bolívie, nebo jihozápadě Brazílie by se mělo nacházet legendární Paititi. Toto ztracené město Inků jitří fantazii novodobých dobrodruhů. Je to jen šálení a klam, nebo Paititi opravdu existovalo? Zprávy o bohatém městě kdesi v amazonské džungli se objevily již na konci šestnáctého století. Pocházejí vesměs z jezuitských archivů. Zejména je citována zpráva […]