Pozorování duchů a přízraků je pokaždé unikátní událostí. Čas od času se ale takové případy ukáží na místě, kde bychom to čekali nejméně – v soudní síni.

Přízraky páchající zločiny, svědectví nadpřirozených bytostí či duchové, kteří chtějí ukázat na toho, kdo je zabil. O jakých případech se v minulosti nejvíc diskutovalo?

V květnu 1687 se britský námořní kapitán Barnaby plaví s dalšími muži k italskému ostrovu Stromboli. Muži zde stráví několik dní a 15. května, když už se chystají k odplutí, se odehraje podivná věc.

Barnaby spolu s ostatními spatří na ostrově muže, jak prchá před jakýmsi neznámým černým přízrakem směrem k rudě žhnoucí sopce. Vše zřejmě trvá jen pár vteřin, během kterých je v šoku hlavně Barnaby.

V prchajícím šedivě oblečeném muži totiž poznává svého známého pana Bootyho z města Gravesend v Anglii.

Když se později námořníci vrací domů, Barnaby příběh o muži běžícím do pekla vypráví a zjišťuje, že v době, kdy ho spatřil, pan Booty v Anglii zemřel. Vše má soudní dohru, protože vdova po panu Bootym Barnabyho zažaluje pro lež a pomluvu. Podaří se soudci případ vyřešit?

Soudce uvěřil

Všeho se ujímá tehdy známý anglický soudce Edward Herbert (1648–1698), který se přesvědčí, že muž skutečně zemřel v době, kdy byl údajně spatřen na ostrově a pečlivě si zaznamenává okolnosti celého případu.

Nakonec rozhodne, že svědectví mužů jsou pravdivá a že Booty byl pravděpodobně skutečně spatřen na své cestě do pekla. „Pane, smiluj se nade mnou, že nemohu vidět to, co ty vidíš.

Jeden, dva nebo tři se mohou plést, ale třicet se nikdy splést nemůže,“ prohlásil o svědectví Barnabyho a jeho posádky. Bez ohledu na rozsudek není dodnes jasné, co se vlastně před staletími na italském ostrově stalo.

Skutečně Barnaby spatřil svého přítele, jak utíká do pekla? Nebo šlo o skupinovou halucinaci či o nějaký zvrácený žert, do kterého byla zapojená celá posádka?

Vražda s otazníkem

Zlatým věkem prapodivných soudních případů, ve kterých figurovaly nadpřirozené jevy, bylo 19. století, které přálo okultním praktikám a spiritismu. Ten nejslavnější případ se ovšem odehrál až na konci tohoto století páry.

V roce 1897 veřejnost s napětím sleduje vyšetřování smrti Američanky Elvy Zony Heaster (†1897). Ta je jednoho dne nalezena mrtvá ve svém domě. Její zdánlivě zdrcený manžel nechce po celou dobu nikoho pustit k  tělu a její krk zakrývá šátky.

Několik dní po pohřbu přichází za tamním státním zástupcem matka zavražděné, Mary Jane Heaster, se slovy, že se jí zjevil duch její dcery a prozradil, že byla zavražděna manželem.

Tělo je následně exhumováno a při pitvě lékaři zjišťují, že mrtvé byl rozdrcen krk. Jak se ale k údajnému svědectví ducha postavil soud?

Duch porotu přesvědčil

Americký publicista Daven Hiskey vysvětluje, že zpočátku nikoho z obžaloby vůbec nenapadlo ducha vytahovat.

„Státní zástupce se bál, že by matka zavražděné vypadala jako blázen a že by její svědectví bylo úplně zrušeno.“ Paradoxně tak svědectví ducha vytáhl sám obhájce údajného vraha v domnění, že mu tím pomůže.

Jenže Mary následně podá tak uvěřitelný příběh, že se porota téměř bez výhrad přikloní na její stranu. A ačkoliv neexistují žádné důkazy, manžel Elvy je nakonec především díky tomuto svědectví odsouzen za vraždu.

„Na náhrobku Elvy je dodnes nápis, že jde o jediný známý případ, kdy výpověď ducha pomohla odsoudit vraha,“ dodává Daven Hiskey. Většina historiků ovšem poukazuje na to, že v tomto případě hrály největší roli zřejmě schopnosti Mary Jane Heaster.

Dodnes totiž neexistuje jediný důkaz, že by byl její příběh o duchovi zavražděné dcery pravdivý…