Ne všechny staré knihovny, pokladnice moudrosti, se dočkaly úsvitu moderního věku. Některé z nejvelkolepějších a nejúžasnějších knihoven všech dob byly zničeny, a s nimi i tajemství, která strážily. Jiné ještě existují, ale jsou zraku veřejnosti zapovězeny.

Proč? A jaké písemné klenoty jsou pro nás navždy ztraceny?

Vatikánský apoštolský archiv, do října 2019 nazývaný spíše Vatikánský tajný archiv, je 80 km dlouhý labyrint vedoucí mezi policemi zaplněnými veškerou písemnou produkcí, která kdy měla přímou spojitost se Svatým stolcem.

Ustanoven má být léta páně 1612 a veřejnosti zůstává zcela uzavřen do roku 1881. Až papež Lev XIII. (1810–1903) jeho část pod přísnými omezeními zpřístupní některým učencům.

Mystickou auru si ale místo uchovává dodnes, jen málokdo totiž věří, že by se Vatikán chtěl podělit o veškeré své vědění.

Americký historik David Kertzer (*1948) tvrdí, že se uvnitř skrývají důkazy o spolupráci papeže Pia XII. (1876–1958) s fašistickým diktátorem Benitem Mussolinim (1883–1945) během 2. světové války.

To by v případě potvrzení byla pro církev tvrdá rána. Konspirátoři také věří, že by se v archivu buď mohly nacházet některé nejcennější křesťanské relikvie, jako např. archa úmluvy, svatý grál či trnová koruna, nebo alespoň mapy k nim vedoucí.

Dále má Vatikán tajit skutečné znění třetího fatimského proroctví, jež měla sdělit třem pasáčkům v portugalské Fatimě Panna Marie, a také dokumenty prokazující pozorování UFO už v naší dávné minulosti. Dočkáme se někdy potvrzení těchto spekulací?

Knihovna hrůzy

Ruský car Ivan IV. Vasiljevič (1530–1584) je známý spíše pod jiným jménem – Ivan Hrozný. Jeden z nejschopnějších a nejvzdělanějších panovníků minulosti měl být majitelem legendární, ale bohužel ztracené knihovny.

Tu zakládá už jeho dědeček, car Ivan III. (1440–1505), vášnivý sběratel knih.

Uložena v ní mát být významná část obsahu Císařské knihovny v Konstantinopoli, opakovaně ničené požáry, a také některé rukopisy z bájné Alexandrijské knihovny, největší a nejslavnější knihovny starověku.

Texty původně psané v řečtině, hebrejštině nebo čínštině si Ivan Hrozný nechává překládat do ruštiny a skrývá je ve sklepeních paláce v moskevském Kremlu. Jenže naráží na problémy, překladatelé prý odmítají v práci pokračovat.

Obávají se totiž hrůz, které by car mohl způsobit, kdyby snad ovládl znalosti černé magie obsažené v některých dílech. Jak to s tímto bylo doopravdy, nevíme, ale jisté je, že po carově smrti knihovna mizí.

Někteří archeologové pátrání po ní zasvětili celý svůj profesní život. Mezi badateli kolují názory, že buď vyhořela, nebo ji chrání kletba vyřčená na smrtelné posteli samotným Ivanem Hrozným.

Tajemství pohřbená lávou

Roku 1752 odkrývají archeologové pozůstatky nejstarší známé knihovny z časů starověkého Říma. Stála v městě Herculaneum a podle legend ji založil mýtický hrdina Héraklés (latinsky Hercules – pozn. red.).

Zkázu jí přináší výbuch sopky Vesuv 24. srpna 79, který mimo jiné zničí i jiné antické město, Pompeje. Na rozdíl od Pompejí není Herculaneum pokryto sopečným prachem, nýbrž zaplaveno vařícím bahnem a sutí, díky čemuž z něj zůstane zachováno mnohem víc.

I tak tu byl žár naprosto vražedný, při vykopávkách se najde např. prakticky ve sklo proměněný lidský mozek. 1800 pergamenových svitků uložených ve zdejší knihovně zuhelnatí, čímž sice přežijí staletí, ale stanou se zároveň téměř nečitelnými.

Na některé z nich vyzraje italský mnich Antonio Piaggio (1713–1796), který je pomocí svého speciálního vynálezu dokáže rozvinout a částečně rozluštit. Obsah mnoha dalších nám ale zůstává zapovězen. Snad jen prozatím?

Odborníci se dál snaží najít způsob, jak prolomit tajemství zapečetěné v zuhelnatělé lávě. Naděje tak stále žije.