„Když jsem vyrůstal, moje ložnice byla jediná, která směřovala do přední části domu/ulice. Bylo mi asi 8 nebo 9, tehdy jsem se probudil a táta mi klidně, ale pevně řekl, abych vstal, šel do koupelny a zavřel dveře.

Byl jsem naštvaný, protože jsem napůl spal, ale poslechl jsem ho,“ začíná své vyprávění Mike.

Mike se domníval, že byl zřejmě unavenější, než si uvědomoval, protože měl pocit, že spí na podlaze koupelny. Druhý den ráno se zeptal mámy, co se stalo. Zdálo se, že zapomíná a je zmatená.

„Podíval jsem se na tátu jako na blázna a zeptal jsem se ho, proč mě vzbudil. Popřel, že by to udělal. Byl jsem frustrovaný až k slzám, ale nakonec jsem to nechal být.“

Milosrdná lež

Po odchodu na vysokou se Mike k zážitku z minulosti ve vzpomínkách vracel. Jednou se zkusil na události oné noci znovu zeptat rodičů. Tentokrát mu otec řekl: „Ha!

Zajímalo by mě, jestli si to vůbec pamatuješ.“ Ukázalo se, že mnoho domů v tamním bloku bylo před všemi těmi lety poničeno a vykradeno. Někdo se vloupal do garáže a byl uvnitř domu. Mikův pokoj byl částečně nad garáží. Jeho otec zloděje slyšel, a tak navedl syna do bezpečí.

Nakonec utekl

K rodině přijela policie, ale muž utekl. Nikdy ho nechytili a Mikovi rodiče nechtěli mít na rukou vyděšené dítě, takže léta předstírali, že se nikdy nic nestalo. Nebylo to nadpřirozeno, ale rozhodně to znepokojovalo.