Když ve Světovém obchodním centru roku 1993 vybuchne bomba, Barett Naylor si blahořečí, že se na poslední chvíli vrátil domů. Něco podobného zažije i 11. září 2001. Jak je možné, že ho v obou případech pronásledovalo neblahé tušení? Má snad šťastlivec zvláštní smysl, který ho varuje před nebezpečím?
Mnoho obětí teroristického útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku prý vycítilo blížící se katastrofu. Přesto se na místo svého skonu vydali. Ne tak pracovník z Wall Street Barett Naylor. Jemu předtucha zachránila život. A to hned dvakrát!
Jeho příběh nastoluje věčnou otázku nad tím, kdo nebo co řídí lidské životy. Proč právě on unikl ze spárů smrti, zatímco ostatní zahynuli?
NEODBYTNÝ POCIT
Dvacátého šestého února roku 1993 vystoupí Barett Naylor jako obvykle z vlaku na newyorském hlavním nádraží. Vtom ho sevře neodbytný pocit paniky. Cosi mu říká, aby místo do práce nasedl znovu do vlaku a vrátil se domů.
Naylor svůj vnitřní hlas, který podle některých interpretací ve skutečnosti patřil strážnému andělovi, uposlechne. Později se dozví, že ten den vybuchla v podzemním parkovišti Dvojčat bomba, která zdemolovala několik podlaží a zabila šest lidí.
Snad proto, když se ho stejný pocit zmocní i jedenáctého září 2001, neváhá a okamžitě se vrátí domů. Tehdy opět unikne strašlivé smrti. „Jsem vděčný, že jsem tyto předtuchy prožil, ale zároveň se cítím provinile,“ řekne později muž novinářům.
Je přesvědčen o tom, že měl varovat ostatní lidi, a tím by zachránil mnoho životů. Mohly žít také ostatní oběti útoku, kdyby se řídily svými instinkty, nebo byl jejich osud předem daný?
