V roce 1990 se letadlu British Airways ve výšce pěti kilometrů uvolní okno kokpitu. Kapitán letu Timothy Lancaster je vlivem tlaku částečně vytažen ven z kabiny a nohy mu zůstanou uvnitř.

Celých 22 minut je vystaven venkovním podmínkám, přesto k překvapení všech přežije! Jak to dokázal? Co vůbec záhadnou událost způsobilo?

Let 5390 probíhá toho dne, 10. června, zpočátku zcela normálně. Letadlo míří z anglického Briminghamu do Málagy, města na jižním pobřeží Španělska. Ve výšce zhruba 7 kilometrů servírují letušky pasažérům nápoje a piloti čekají na snídani.

Na palubě je celkem 87 lidí a nikdo z nich netuší, co je v následujících momentech čeká.

Po necelé půl hodině letu se náhle v kokpitu uvolní jedno z oken a u něj sedící Timothy Lancaster (*1954), který si krátce předtím povolí bezpečnostní pás, je kvůli podtlaku okamžitě vytažen ven z kabiny, nohy mu ale zůstanou zaháknuté o řídící panel.

Člen posádky Nigel Ogden později popíše pro média událost takto:

„Otočil jsem se a viděl, že přední sklo zmizelo a Tim visí skrz něj, vysálo ho to ze sedadla a jediné, co jsem viděl, byly jeho nohy.“ Přestože Ogdena trefí uvolněné dveře kokpitu, dokáže Lancasterovy nohy zachytit.

Vítr pilotovi téměř okamžitě serve košili, visí tedy do půl těla nahý ven a letadlem se nesou údery, jak jeho hlava opakovaně naráží do trupu letadla. Jak mohl něco takového přežít?

Boj o životy

Posádka si je jistá, že je Lancaster po smrti, v ohrožení jsou ale životy všech na palubě. Lancasterovo vytažení poruší kontrolní panel a jeho nohy ho stále blokují, letadlo tak rychle klesá k zemi.

Alastair Atchison (*1951), který je druhým pilotem, zahájí okamžitě pokus nouzově přistát a snaží se dostat letadlo pod kontrolu. V ten moment Lancastera už svírá také další člen posádky, Simon Rogers.

Jejich životy závisí na tom, zda pilota alespoň částečně udrží v kabině. Pokud by se totiž jeho tělo uvolnilo, pravděpodobně by zasáhlo a poničilo letadlo, což by všechny odsoudilo k smrti.

„Pamatuju si jen kopilota Alastaira Atchisona, jak bojuje s letadlem a křičí o pomoc do vysílačky,“ vypráví dále Ogden. Muži nejsou schopní vtáhnout Lancastera zpět do kabiny, musí ho tak udržet až do přistání.

V jednu chvíli jim jeho nohy vyklouznou, naštěstí jsou ale stále zaklíněné v kabině. Jeden ze stevardů se dokonce připoutá do pilotova křesla, aby nebyl také vytažen ven a mohl Lancastera lépe držet. Mezi pasažéry stoupá panika a letadlo má velké potíže.

Další problémy

Kvůli hluku větru neslyší Atchison reakce řídicího centra a neví, zda může někde přistát. Vzápětí zjišťuje další problém, letadlo nemá dostatečnou zásobu kyslíku pro všechny své pasažéry!

Atchison ví, že musí co nejrychleji na zem, rozhodne se zariskovat a zahájí nouzový sestup. Lancastera už drží celkem tři muži, přidá se další ze stevardů John Heward, ale všichni už jsou zmrzlí a vyčerpaní.

„Obličej mu narážel na okno a krev mu vytékala z nosu a ze strany hlavy, ruce mu vlály a vypadaly tak dva metry dlouhé. Nejhorší byly jeho oči, měl je doširoka otevřené. Ten pohled do konce života nezapomenu,“ vzpomíná Ogden.

Po více než 20 minutách se letadlu přece jen podaří spojit s letovými dispečery a bezpečně přistát na letišti v Southampton na jihu Anglie.

K překvapení všech je Lancaster na živu, ačkoliv čelil větru o rychlosti 600 km/h a teplotě -17 stupňů, a dokonce nemá vážnější zranění! Již pět měsíců po nehodě opět pilotuje letadlo! Podle hlavní teorie za nehodu mohly špatné šrouby v okně.

Jak se mohla stát taková chyba a proč letadlo mělo tolik závad? Mohl ho někdo úmyslně sabotovat?