Svět je zmítán válečným šílenstvím, které vyvolali nacisté, a mnoho vojáků po několika letech ve službě věří, že je už nic nepřekvapí. Myslí si to i osádka lodě, na níž se plaví několik spojeneckých vojáků.
Zrovna se nachází ve vzdálené části jižního Atlantiku, když na jejich loď zaútočí německé plavidlo. Loď začne hořet, ale mužstvo se zachrání na spuštěných člunech.
Dvanácti mužům zachrání život jen malý vor, u něhož střídavě plavou a drží se jej, zatímco ostatní sedí a odpočívají. Několik z nich později padne za oběť hladovým žralokům. Po třech dnech tito tvorové náhle zmizí…
Místo úlevy ale přichází skutečné drama. „Vedle voru se pomalu vynořila obrovská hora masa s mohutnými chapadly. Nějakou chvíli jako by vyčkávala a rozmýšlela, jakou zvolit strategii,“ popisuje britský dokumentarista Simon Welfare (*1946).
„Pak pomalu a rozvážně vysunula jedno z chapadel na vor a ovinula jej kolem jednoho z mužů.“ Nebohého muže stáhne chapadlo pod hladinu, ačkoliv se ostatní muži pokoušejí svého druha zachránit. Zbývající tři muži jsou zanedlouho poté zachráněni španělskou lodí.
Popáleniny jsou přitom mnohdy nepřímým důkazem toho, že v moři žijí hlavonožci skutečně úctyhodných rozměrů. Na tělech vorvaňů, kteří se chobotnicemi živí, jsou mnohdy nacházeny stopy po přísavkách větších než talíře.
Velikost chapadla s takto velkými přísavkami si lze jen těžko představit. Ačkoliv jsou obří chobotnice často ztotožňovány s krakenem, zkušení námořníci mezi nimi vidí rozdíl. Chobotnice jsou prý mnohem útočnější.
A na rozdíl od krakena je jejich existence podpořena nejen řadou svědectví, ale i mnohými nálezy zetlelých těl, které příboj vyvrhl na pláž. Podle odhadů mohou v hlubinách moře žít chobotnice až několik desítek metrů dlouhé.
Útoky napříč dějinami
V hloubkách 600 až 1000 metrů údajně přežívají chobotnice s chapadly dlouhými až desítky metrů! Zprávy o útocích obřích chobotnic na lodě jsou známé už po staletí a překvapivě ani v současnosti neutichají.
Známy jsou i případy, kdy se chobotnice objeví i na mělčině a její návštěva si vyžádá lidské životy.
Novinový článek z roku 1877 například informuje o případu indiánky, která se koupala na pobřeží ostrova Vancouver, když ji pod vodu stáhla a usmrtila velká chobotnice.
V 18. století posádka parníku Strathowen s děsem v očích líčí osud 150tunového škuneru Pearl, který v Bengálském zálivu pozorovala na vlastní oči. Celá loď prý byla jednoduše sražena pod hladinu obrovskými chapadly.
U pobřeží Floridy je obří chobotnice spatřena na konci 2. světové války, jak pluje po boku válečné lodi. V roce 1964 zachytil fonograf u souostroví Bimini v hloubce asi 30 metrů dalšího takového tvora.
Většina podobných svědectví hovoří o hlavonožci, jehož délka chapadel přesahuje 10 metrů. Největší známý druh chobotnic má ale chapadla dlouhá přibližně kolem tří metrů!
Chobotnice Dr. Webba
Nejpřesvědčivějším důkazem existence obřích chobotnic je zetlelé tělo neznámého hlavonožce nalezené v zimě roku 1896 na floridské pláži St. Augustine, kde jej vyplavilo moře.
Těla se ujímá Dr. DeWitt Webb (1840–1917) z místní pobočky Vědecké a historické společnosti. Díky němu je nález dokonale zdokumentován a existence velkých hlavonožců se stane nezpochybnitelnou.
Tělo bez chapadel prý měří 5,5 metru a je 3 metry široké. Chapadla, o nichž se Webb domnívá, že jsou pouhými pahýly, měří 6,9 a 9,6 metru!
Kůže zvířete je tak silná, že napřed odolává i několika ranám sekerou. Vzorky tkáně neznámého tvora z floridské pláže jsou zakonzervovány a uloženy v Národním muzeu ve Washingtonu, kde je o 75 let později najdou vědci Joseph Gennaro a F. G. Wood, kteří se o něm dočetli ve starých spisech.
Ti udělají podrobnou analýzu tkání a dojdou k závěru, že jde s nejvyšší pravděpodobností o chobotnici, ačkoliv tkáň se od dosud známých druhů hlavonožců také nepatrně liší. Jde tedy o zcela neznámý druh?
