Panenky jsou nejen skvělou a oblíbenou hračku, ale někdy také zdrojem hrůzy a znepokojení. Příběhů o strašidelných a posedlých panenkách jsou desítky, přesto mezi nimi některé vynikají. Příkladem může být zdokumentovaná historka jedné americké rodiny. Ta vlastnila panenku, která sama zestárla.

Panenku původně rodina koupila v malém hračkářství k Vánocům své dceři. Ta si s ní několik let, dokud hračce neodrostla, hrála. I poté však bylo dívce líto hračku jen tak vyhodit.

Panenka tak skončila v krabici na půdě rodinného domu, kde se na ní na dlouhých jedenáct let docela zapomnělo.

OPĚTOVNÉ SHLEDÁNÍ

Šok přišel ve chvíli, kdy rodina půdu uklízela a panenku znovu objevila. Přestože si dívka s panenkou často hrála, byla hračka před uskladněním na půdě neporušená, téměř jako nová.

Panenka, na kterou se nyní dívali, nebyla poničená v pravém slova smyslu, vypadala ale, jakoby za jedenáct let zestárla podobně, jako stárnou lidé.

Figurka, která představovala malou dívku, nyní působila mnohem více jako stařec, muž s hlubokými vráskami a mrtvým pohledem.

Rodina byla nevysvětlitelným pohledem znepokojena a rozhodla se panenky nadobro zbavit. Když se poté se svým příběhem podělila, vyvolal jejich příběh vášnivé reakce. Nikdo nechápal, co přesně se s panenkou stalo.

Ostatní sběratelé sice usuzovali, že vinu mohl nést materiál, ze kterého panenka byla, nedokázali však vysvětlit, který materiál by stárl tak, aby natolik věrohodně kopíroval stárnutí lidské kůže. Tím spíše, když panenka na půdě spočívala v uzavřené krabici.

Další teorie mluví o tom, že dívčina láska vdechla panence část životní síly, které po jejím odložení způsobila efekt stárnutí, nebo že panenka byla, jako mnoho jí podobných, posedlá nějakou nadpřirozenou entitou.