Málokdo z turistů, obdivujících krásy Benátek tuší, že nedaleko odtud je místo, které se řadí k těm nejtemnějším místům planety.

OSTROV POVEGLIA

Tento ostrov v blízkosti Benátek býval kdysi příjemným místem pro život. Změna nastala po vypuknutí války mezi Benátkami a Janovem v roce 1378, kdy se kvůli bezpečnosti přesunulo obyvatelstvo na jiný ostrov a Poveglia zůstala zanechána svému osudu.

Tento opuštěný ostrov však začal sloužit zcela jinému účelu. Benátky si z něho vybudovaly od 15. do 18. století karanténu pro lidi nakažené morem a současně také hromadný hřbitov.

POČÁTEK ZKÁZY

Lidé postižení morem sem byli sváženi a ponecháni svému osudu. Hromadilo se tu desetitisíce mrtvých těl, která byla spalována na hranicích, nebo pohřbívána do jam, tedy hromadných hrobů.

Přitom však docházelo v řadě případů k tomu, že mezi mrtvými byli upalováni či pohřbíváni i živí lidé. Odhaduje se, že zde zemřelo až 160 000 lidí a tak země na ostrově je v podstatě směs hlíny s popelem a zetlelými lidskými ostatky.

A nejde jen o pevninu, i rybáři v blízkosti ostrova prý občas místo ryb vytáhli sítě plné lidských lebek a kostí.

Hrůzu ostrova zvyšuje i další počin, kdy do této izolace byla kdysi umístěna psychiatrická léčebna. Stávala se místem také nelidských experimentů na pacientech. Není potom divu, že místo léčení se jejich stav neustále zhoršoval.

PARANORMÁLNÍ JEVY

V této atmosféře si pacienti začali stěžovat na tajemné hlasy a začali se jim zjevovat přízraky v podobě mrtvých těl v rozkladu. Podlehl tomu i lékař, který kvůli tomu spáchal sebevraždu skokem z věže zvonice.

Ovšem některé zprávy mluví o tom, že byl za své pokusy na živých lidech svržen temnými silami. V roce 1968 byla léčebna zrušena a ostrov naprosto opuštěný.

Naopak podle mínění řady benátských občanů duše zlých lidí, kteří zemřou v Benátkách, se okamžitě stěhují na tento dnes pustý ostrov. Ten je tvořen dvěma malými ostrůvky a jedním větším. Celková rozloha je jen 7 hektarů.

Na tom centrálním zbyly jen zchátralé loděnice a starý kostel se zvonicí. A také budovy sanatoria, údajně ještě i s jeho vybavením.

Ostrov je zcela neobydlený a nepřístupný veřejnosti. Hrůzu z ostrova mají i mnozí ostřílení lovci záhad.

Jeden z nich vypověděl, že prý po vstupu do bývalého sanatoria slyšel tajemný hlas, který ho vyzýval k rychlému odchodu a nabádal jej, aby se sem již nikdy nevracel.

Je paradoxem, jak blízko sebe existují místa plná lidských radovánek a místa neskonalého utrpení, bolesti a tajemství.