Sedmihektarový ostrůvek Omenainen leží u finského pobřeží. Na první pohled není ničím nápadný. Jeho temné tajemství je zde skryté pod nepříliš silnou vrstvou zeminy. Lidské ostatky. Komu patří? Těm, na které se mělo zapomenout!
Ostrov Omenainen sloužil dlouhá léta pro pohřbívání těch, kteří nesměli spočinout v požehnané zemi. Církev jejich klasický pohřeb nedovolila. Z jakého důvodu? Zesnulí byli vrazi, sebevrazi a další hříšníci.
Ostrovní pohřebiště
Poslední kvapné pohřby proběhly na ostrově Omenainen v polovině padesátých let devatenáctého století. Říkáme-li kvapné, je to nejlepší charakteristika, protože na ostrově se nikdo nechtěl dlouho zdržovat.
To způsobilo, že těla zesnulých byla občas zakryta jen vrstvou mechu. Církev ustoupila až o sto let později, kdy svolila, aby bylo na ostrově zřízeno oficiální pohřebiště. Do té doby se ostrov Omenainen stal tématem mnoha děsivých legend.
Pravda, nikdo by se tam asi nevydal na víkendový výlet. Ovšem, někdy zasáhl osud…
Zmizení trosečníků
To byl případ skupiny německých vojáků, kteří byli z Finska během druhé světové války odveleni zpět do své domoviny. Jejich loď se však potopila. Hrstce vyčerpaných mužů se prý podařilo doplavat na “spásnou” pevnou zemi. Ano, tou spásou byl ostrov Omenainen.
Když později pilot hlídkového letadla rozpoznal na ostrově skupinu lidí, správně usoudil, že se jedná o trosečníky. K ostrovu se vydal člun, aby vojáky zachránil. Nezbyla zde však po nich jediná stopa. Co se stalo tak strašného během několika hodin? Odvezla je snad jiná loď?
Rozhodli se znovu vstoupit do ledové vody a plavat záchraně vstříc? To nejsou příliš pravděpodobné dějové varianty. Zbývá už jen třetí možnost. Duchové těch, na které se mělo jednou provždy zapomenout, vytušili, že mají konečně šanci k pomstě…
