Málokdo z Pařížanů ví, nad čím denně chodí! Pod jejich nohama se nalézá obrovské podzemní bludiště, kde leží 6000000 mrtvol. Proč zde lidé zažívají pocity, jako by na ně něco útočilo?

Je pravda, že zlé síly dodnes lákají nevinné hlouběji a hlouběji do temných zatuchlých chodeb, kde si s nimi hrají jako kočka s myší?

Muž s kamerou prochází temnými chodbami pod pařížským centrem a zaznamenává děsivou atmosféru místa, kam již dlouhá léta nikdo nevstoupil. Čím déle v podzemí je, tím silnější je jeho nervozita.

Začíná se mu točit hlava, svírat hrdlo a zachvacuje ho pocit paniky, že se na povrch již nikdy nevrátí. Cestu katakombami si přitom značkoval, není tedy důvod panikařit. Muž se však nepříjemného pocitu nemůže zbavit.

Po chvíli nahlédne do jedné z postranních štol. Zdá se mu, jako by se tam něco hýbalo. Když ze tmy vyběhne krysa, muži se viditelně uleví. Ten pocit však netrvá dlouho.

Ze země se náhle zvedne obrovský temný stín, který se zhmotní v lidskou postavu s rudýma očima. Muž zběsile vykřikne a začne utíkat hlouběji do temných katakomb. Dodnes se neví, o koho se jednalo ani co se mu stalo. Jediné, co se po něm najde, je ona kamera, kterou při úprku upustil.

Pohřběte je hluboko!

Pod francouzskou metropolí se nachází tajemné bludiště, jež tvoří 350 kilometrů podzemních chodeb, tunelů a cestiček. Celé je obklopené lidskými ostatky. Pařížské katakomby začnou budovat již staří Římané, když odsud dolují kamení.

Od roku 1780 pak tato spletitá podzemní síť začíná sloužit jako masové pohřebiště, kam převáží lidské ostatky ze zrušených hřbitovů, které musí ustoupit nové městské zástavbě. Zároveň se sem odváží i oběti opakovaných morových epidemií.

V roce 1814 se v zatuchlých pařížských katakombách nacházejí ostatky mnoha milionů lidí a nikdo tomuto místu neřekne jinak než „Říše smrti“.

Hážou sem i polomrtvé?

Od začátku 19. století se o pařížských katakombách začnou šíři zvláštní zvěsti. Ty nabírají na síle souběžně s tím, jak nebožtíci v podzemí přibývají. „O jistých podivnostech se můžeme dočíst ve starých záznamech.

V nich jsou zmínky o tom, že se hrobaři postupem času začnou bát do katakomb vstupovat. Vysvětlení je prosté.

Začnou se z nich prý šířit děsivé zvuky, lamentování, sípot, neobvyklé hučení, dokonce i jakési vrčení velmi zlého charakteru,“ vypráví francouzští historici.

Vydávají snad zvuky pouze hladoví psi, kteří se do katakomb zatoulali nebo sem přišli okusovat mrtvoly? Jenže co když sem byli někteří nakažení lidé odvezeni ještě živí? Požírali je psi zaživa?