Německý astronom Johann Heinrich von Mädler nevěří vlastním očím. Večer 7. dubna roku 1833 se mu zdá, že Venuše trpí poruchou osobnosti a hraje si na kometu. Mädler si protře oči, zamžourá a znovu se podívá dalekohledem. Jasný ocas tam stále je.
Německý astronom Johann Heinrich von Mädler není žádný amatér – zanechá po sobě první detailní mapy měsíčního povrchu i povrchu Marsu. Toho dne se ale na Venuši musí podívat dvakrát, protože svým očím prostě nevěří.
Šlo o optický jev?
Ve stejné době dochází ke konjunkci Merkuru a Venuše, a když Mädler zaměří tím směrem dalekohled, uvidí jasný ocas, který vychází z Venuše a propůjčuje jí tak vzhled komety.
Jevu si ještě před ním všimli i jiní astronomové, přesto je úkaz pojmenován po něm – Mädlerův fenomén.
Skeptici samozřejmě Mädlera hned obviní z neschopnosti.
„Jde o poučný příklad přehlédnutí, které může postihnout i velké filozofy, že ho nikdy nenapadlo zkusit jiný dalekohled,“ ozývá se nevěřící Tomáš a astronom v jednom, reverend Thomas William Webb. Později vědci vsadí spíš na nějaký druh halového jevu (optický úkaz na obloze).
Ionosféra se předvádí
Podobného úkazu si ale v roce 2013 všimne sonda Venus Express Evropské vesmírné agentury ESA, která v letech 2006 až 2015 obíhala kolem Venuše a zemského souseda prozkoumávala.
Sonda v roce 2010 zaznamená, že když se utiší sluneční větry (tedy proud částic, které Slunce metá průměrnou rychlostí asi 450 km/s), pak se ionosféra planety na odvrácené straně vyboulí do podoby ocasu komety.
Ten má až 12 kilometrů na délku a trvá to i hodinu, než se zformuje.
Podobný jev by nejspíš mohl vznikat i na Zemi, tady ale ionosféru v podobných výstřelcích omezuje magnetické pole.
