Vědci i laici z celého světa se dohadují o účelu a původu obřích kreseb na peruánské planině Nazca. Nechybí ani záhadologové, kteří za každým neobvyklým lidským výtvorem vidí mimozemšťany.

Určité bezradnosti vědecké obce využije kontroverzní švýcarský spisovatel a záhadolog Erich von Däniken (*1935). Přichází s teorií sice velmi fantaskní, ale nejspíš i právě proto ve spojitosti s Nazcou dodnes nejrozšířenější.

A sice že za zdánlivě neobjasnitelným původem obrazců stojí bytosti z vesmíru. Mimozemšťané měli na náhorní plošině krátkodobě přistát a, právě jejich loď při odletu specifické vzory do země vypálila.

Proč by si ale mimozemská civilizace vybrala za místo svého přistání lokalitu pokrytou mělkým pískem? A proč by vlastně měla vesmírná loď podvozek ve tvaru třeba takové velryby?

Kolik si stavba vyžádala obětí?

K víceméně popularizačním teoriím se dnes řadí i ta, která o čarách a spirálách hovoří jako o pozůstatku po závodních bězích Nazců. Údajně to potvrzují také některé z nalezených keramik.

Podobně nedůvěryhodnou optikou nahlíží drtivá většina odborníků také na další dva výklady, pevně spjaté s osobností svých původců.

Tím prvním se v roce 1978 stal badatel William Isbell, který shledal podobnosti mezi peruánskou planinou a pyramidami. V obou případech mělo jít o velmi náročné stavby, kdy práce na nich sloužila do určité míry k regulaci populace.

Jinými slovy ji mnoho stavitelů a řadových dělníků nemělo přežít. Zároveň už však bylo téměř neprůstřelně dokázáno, že se tvorba obrazců nejspíš obešla bez životu nebezpečné dřiny a mohla se na ní podílet pouze nevelká pracovní síla.

Zhruba o sedm let po Isbellovi se na Nazcu zaměřuje americký archeolog Johan Reinhard (*1943), který se jinak celý život věnuje především incké kultuře.

Až několik kilometrů dlouhé linie jsou podle něj svědectvím o cestách, které Indiáni podnikali na svém putování k uctívání bohů. A právě je samotné si tehdejší společnosti mnohdy představovali jako nositele podoby vlastní zvířatům.

Otázky se valí odpovědím navzdory

Na první pohled je patrné, že během oněch zmíněných zhruba 100 let vzniklo skutečně nepřeberné množství různých teorií původu obrazců na planině Nazca. Nezřídka si vzájemně protiřečí, což obecné orientaci v dané problematice příliš neprospívá.

S trochou nadsázky se dá říct, že každému zájemci o tuto záhadu nezbývá nic jiného než si vybrat verzi, která je mu nejsympatičtější.

V odborných kruzích se v posledních letech stále častěji tlačí do popředí ta související s průtokem podpovrchové vody. Už od roku 1996 se jí věnují například američtí geologové Don Proulx a David Johson.

Geoglyfy samotné jsou podle nich úzce spojené se snahou Nazců o dostatečnou zásobu sladké životodárné tekutiny. A od polohy jednotlivých „studní“ se má odvíjet i podoba obrazců, ačkoli v tomto směru zbývá zodpovědět ještě mnoho zásadních otázek.

Tajemství planiny Nazca tak bude dráždit lidskou zvědavost zřejmě ještě velmi dlouho.