Pohodový den odstartovaný společným piknikem hned několika rodin v oblasti Elkhorn Mountains v americké Montaně se proměnil v noční můru poté, co čtyřletá Nyleen Kay Marshall za záhadných okolností zmizela.
Psal se rok 1983, dívka se dodnes nenašla.
Nyleen si nedaleko piknikového místa hrála se skupinou dětí. Byly v ní i její starší sourozenci, kteří měli dívku hlídat. Ta ale mírně zaostala za skupinou a když se děti otočily, aby ji popohnaly, byla najednou pryč.
Jako by se ve vteřině rozplynula. Děti se ji nejprve pokusily najít samy, ovšem neúspěšně. Když vyděšená skupina doběhla zpět k dospělým, okamžitě začala pátrací akce.
Všichni předpokládali, že malá dívka nemohla v lese dojít daleko. Přesto po ní v okolí tábořiště nebylo ani stopy. Po Nyleen brzy pátraly stovky dobrovolníků, vrtulník s termokamerou a vycvičení psi. Jeden z nich zdánlivě v jeden moment chytil stopu, avšak záhy ji zase ztratil, což se jeho pánovi zdálo velmi neobvyklé.
DESET DNÍ
Pátrání trvalo celých bezútěšných deset dní. Jedinou, a dosti podivnou stopou, byla výpověď dvou dalších dětí, které měly ve stejný den na místě potkat muže, který jim nabídl, ať jdou s ním. Pracovalo se tak i s možností, že Nyleen byla unesena.
Ani pro tuto variantu však nebyly na místě žádné důkazy. Nyleen se zdánlivě prostě vypařila z povrchu zemského.
Trvalo dlouhé dva roky, než se vody tohoto případu znovu rozvířily. Na linku Národního centra pro pohřešované děti se anonymně ozval muž, který tvrdil, že dívku unesl. Další podobné přiznání pak přišlo dopisem přímo rodině unesené dívky.
Je s podivem, že muž v dopise popisuje detaily, které policie při vyšetřování vůbec nezveřejnila, třeba přesné místo, kde se dívka skupině dětí ztratila.
DOPIS OD ÚNOSCE
Muž v dopise také píše, že se o dívku nyní stará ve svém domě, že hodně vyrostla a má nakrátko ostřihané vlasy. Dopis následně začíná být děsivý. „Každé ráno ji dávám lžičku svého semene, ale tvrdím jí, že je to medicína.
Jinak jsem ji ale nikdy nijak neublížil,“ píše. Psaní pak končí větou: „Je moje a já ji miluji, nemohu ji prostě nechat jít.“ Dopisů postupně rodiče dívky obdrží několik. Policii se však nedaří vypátrat jejich autora, ani prokázat, jestli to, co píše, může být pravda.
O pár měsíců později se objevuje dvojice lidí, kteří tvrdí, že dívku zavraždily, ale ani v tomto případě vyšetřování nikam nevede.
Podobných prohlášení se postupně objevilo ještě několik. Žádné z nich ale nezměnilo fakt, že od osudného pikniku už dívku nikdy nikdo neviděl. Jak je ale možné, že tak náhle zmizela? Že vycvičený pes náhle ztratil její stopu?
Mohl být některý z dopisů a telefonátů pravdivý, nebo šlo jen o kruté žerty? Otázek v případě zmizení čtyřleté Nyleen zůstává mnohem více než je odpovědí.
