Rozlehlým prostranstvím v centru Birminghamu se valí oblaka zvířeného prachu. Právě ho totiž ve svých maringotkách nedobrovolně opouštějí cikáni, kteří zde dlouhé roky žili.
„Sto let ať toto místo stíhají nejničivější pohromy, katastrofy a tragédie, jaké si lze jen představit,“ křičí ze svého vozu poloslepá vykladačka osudu a pozvedá výhružně pěst k nebesům.
Teprve, když všichni cikáni prostranství vyklidí, dají se připravení dělníci konečně do práce. V únoru roku 1906 se totiž místní fotbalový klub rozhodne postavit si na volné parcele uprostřed města nový stadion.

Zachvátí ho ničivý požár
Poté, co je stadion dostavěn, začnou ho stíhat pohromy. Během 2. světové války je takřka srovnán se zemí během bombardování. Jen co se ho podaří dát do kupy, zachvátí ho ničivý požár.
Zdejším fotbalistům se navíc po jeho rekonstrukci přestane dařit a spadnou do druhé ligy. Prokletí zdejšího fotbalového stánku se později pokusí zlomit dva trenéři.
V roce 1980 je to nejprve Ron Saunders (*1932), který na jeho ochozy nechá nainstalovat řadu krucifixů, o 13 let později pak i Barry Fry (*1945).
Ten dokonce kvůli kletbě navštíví jasnovidce, jenž mu poradí, aby se před zápasem vymočil do všech čtyř rohů hřiště, což trenér skutečně udělá. Štěstí to ale jeho týmu nepřinese. Kletba tak definitivně zmizí až po 100 letech, v roce 2006.
