Padá hvězda, něco si přejte. A támhle je další a další a… Počkat, to nejsou hvězdy, vždyť to zpomaluje, a teď letí několik vedle sebe jako ve formaci! Těch hvězd je najednou celé nebe! A co je to za podivné hřmění?

Je rok 1946 a nebe nad Skandinávií, zvlášť nad Švédskem a Finskem, ožívá podivnými světly, která jsou tak jasná, že zazáří i za denního světla. Nejde ale o padající hvězdy – podle svědectví jsou to podivná, nejspíš mimozemská létající tělesa.

Zůstane jen kráter

Podivné úkazy dostanou název „přízračné rakety“ a na nebi se jich hemží tolik, že jen mezi květnem a prosincem roku 1946 se ve Finsku objeví skoro 2 000 hlášení.

Svědci vypovídají, že podivné objekty mají tvar doutníku, některá mají křídla, jiná ne, a na nebi dělají psí kusy, včetně letu ve formaci a různých manévrů.

Některé létající objekty se zřítí – například 17. července jeden spadne do jezera Kölmjärv ve Švédsku. Na místo krátce nato dorazí tamní letectvo a několik týdnů se snaží vrak neznámého létajícího objektu najít. Marně. Na dně najdou jen velký kráter.

Neznámé technologie

Švédské úřady se snaží celou věc ututlat, ale palcové titulky brzy vytrubují svědectví o UFO po celém světe.

Když podivné události nejde ututlat, tak se alespoň pohřbí pod hromadou skepticismu a svědectví se připíše na vrub atmosférickým jevům, meteorům a příliš bujné fantazii svědků.

Jenže meteory nemanévrují, nezpomalují a neletí ve formaci.

Celou věc vyšetřuje i americké letectvo, které se od Švédů dozví, že „někteří důvěryhodní a plně technicky kvalifikovaní lidé došli k závěru, že ‚tyto události jsou zjevně výsledek velkého technologického nadání, kterého se v současnosti nedostává žádné známé kultuře na Zemi‘,“ zní ve zprávě, odtajněné v roce 1997…