Pod hlavním městem Itálie se nachází spletitý labyrint podzemních tunelů. Některé jsou tak blízko povrchu, že lze slyšet hlasy lidí nad nimi. Nabízí se proto myšlenka, že by mohly sloužit k jinému účelu než jen jako sklady. Jaký osud čeká chodby nyní? 

Budou zazděny, jak město plánuje, nebo se přidají do rodiny takzvaného velkého bratra, jenž má sloužit ke špionáži lidí?

Historie chodeb, které se rozprostírají pod Římem, sahá až k samotným počátkům tohoto starobylého města. Tunely se nachází pod téměř celým městem a mnoho z nich už upadlo v zapomnění.

Jenže v posledních letech se na podzemních strukturách začíná podepisovat eroze a čím dál častěji dochází k propadům půdy či narušení statiky budov. V roce 2011 bylo zaznamenáno 44 takových incidentů a v roce 2013 se číslo téměř zdvojnásobilo.

Do spletitých katakomb proto vyrážejí geologové, aby se pokusili zmapovat ta nejnebezpečnější místa a navrhnout ideální řešení možných rizik. Nebo má zkoumání i jiný účel?

Strop některých tunelů je totiž tak blízko povrchu, že odsud můžete poslouchat rozhovory lidí na ulici nad ním. A možná je jen otázkou času, kdy se někdo rozhodne toho využít. 

Mapování má odhalit rizika propadů

Římané mají ve zvyku stavět nové komplexy na ruinách těch starých. Od prvopočátku zde rovněž vznikají rozsáhlé podzemní cesty. Výsledek je nyní takový, že velká část obyvatel města má pod nohama tunely, o nichž možná nemá ani tušení.

Už v dřívějších letech se objevují snahy místních hroutící se podzemní chodby opravit. „Nejčastější způsob je vzít nějaký velký plastový pytel, naplnit ho cementem a pak ho strčit do díry,“ popisuje členka italského geologického týmu Kysar Mattietti.

Možná tedy byly některé chodby v minulosti zcela zazděny a zůstanou neobjeveny. Tým vědců se však za pomoci moderních přístrojů snaží zmapovat celé římské podzemí. To bylo průběhu historie využíváno jako sklepy či tajné průchody.

Později sloužilo jako neoficiální kanalizace, prostor k pěstování hub a za 2. světové války rovněž jako protiletecký kryt. U některých se však začíná hroutit strop a tunely se tak pomalu blíží k povrchu. Odborníci mají za úkol zjistit, co se s tím dá dělat.

Mohly by chátrající chodby znovu nalézt uplatnění? Nebo už svůj tajný účel mají?

Ucho velkého bratra

Obec zvažuje, že budou nebezpečné lokace jednoduše zality betonem. Jistou možnost využití však nevědomky popisuje geoložka Kysar Mattietti.

„Je to zajímavé, protože v době, kdy jste tam dole, můžete slyšet lidi na povrchu.“ To ale v dnešní době může být nebezpečná a snadno zneužitelná informace. Zejména při vzrůstající snaze různých orgánů monitorovat co nejobsáhlejší území.

Například americká vláda před rokem představuje projekt, díky němuž lze kamerou z letadla ve vysokém rozlišení snímat celé město a data živě přenášet. Ze záběrů lze libovolně přiblížit kteroukoliv osobu na ulici. Data jsou živě přenášena do střediska.

Americká vláda slibuje využití technologie v prevenci krádeží a výtržností. Jaký je však její skutečný účel?

Na povrch neustále vyplouvají skandální kauzy s odposlechy, v nichž nehrají hlavní roli zdaleka jen zpravodajské agentury USA, ale patrně jsou do podobných intrik zapleteny vlády mnohých zemí světa.

Řím tak může mít nakročeno přidat se do rodiny velkého bratra, kterým se rozumí soustavná a rozsáhlá narušování soukromí osob.

Má tedy mapování tunelů s nebezpečně tenkým stropem sloužit jen jako ochrana místních obyvatel, nebo je dalším nástrojem nekalých špionážních služeb?