26. května 1936: Při tragédii řece Dyji v Rakvicích utonulo 31 školáků, jejichž duchové tu prý dodnes straší.
Domů     Záhady historie
Pohled do historie: Jak se v Česku odcházelo na věčnost?
Jiří Nechanický
od Jiří Nechanický 11.3.2022
2.9tis
301
SDÍLENÍ
2.9tis
ZOBRAZENÍ

Konec v plamenech… Ještě v dobách Rakouska-Uherska nejsou pohřby žehem vítané a mnohdy jedinou možností, jak odejít na věčnost, je pohřeb do země. Již roku 1899 však na území Česka existuje Společnost pro spalování mrtvol vycházející z rakouského spolku Die Flamme (v překladu plamen).

První české krematorium vzniká v Liberci mezi roky 1915 a 1917, ale k oficiálnímu spalování dochází až o dva roky později. Zatímco v Rakousku je dodnes kremace stále ožehavým tématem, v Česku se nebožtíci pálí ostošest.

Pohřeb žehem je u nás nejrozšířenějším typem pohřbívání, přičemž popel pak často putuje do urny. Kremace se v Česku dočká 75 procent zemřelých.

Desítky let pod zemí – a tělo je zachované!

V důsledku katolické víry je u nás dlouho jedinou oficiální možností pohřeb do země. Ačkoliv dnes už katolická církev považuje za rovnocennou k ukládání do země i kremaci, většina věřících stále raději zůstane vcelku.

Kremace ale není žádnou novinkou. Ukládání celého těla do země ji střídá až v 9. století právě s příchodem křesťanství na naše území. Na špici ve variantách pohřbívání vydrží dokonce až do 60. let minulého století!

Takový pohřeb do země ale má svá úskalí. Tělo musí být uloženo v hrobě alespoň 10 let po takzvanou tlecí dobu. Ta ale závisí na složení půdy na pohřebišti i na výskytu podzemních vod, a tak ji dokonce musí určovat okresní hygienik.

Zamokřená půda může dokonce způsobit takzvané zmýdelnatění měkkých tkání, které udrží tělo zachovalé i dlouhé desítky let!

Po vzoru starých Egypťanů

Chcete po smrti vypadat, jako když jen spíte? „Ošálit“ smrt pomocí balzamování jde už i v Česku. Balzamování obyčejných smrtelníků začíná svou historii psát v Litoměřicích. Služba pohřebních ústavů, která je zcela běžná už ve Spojených státech nebo Velké Británii, se před pár lety usídlila i na našem území.

Zvyk vystavovat tělo zemřelého, který známe především ze zahraničních filmů, je u nás zatím poměrně raritou. I balzamovači, kteří se starají o to, abychom odcházeli na věčnost ve vší kráse, musejí na nezbytné kurzy cestovat do Německa.

Snad nejznámější československý pokus o balzamaci se odehraje před 60 lety a skončí fiaskem. Zesnulý a zakonzervovaný komunistický prezident Klement Gottwald (1896–1953) je vystaven na pražském Vítkově, ale po zpackané práci balzamovačů tělu uhnijí končetiny. Po devíti letech jsou jeho ostatky spáleny.

Sbohem a šáteček

Česká republika skrývá ve svých zvyklostech i minulosti nejednu raritu a v pohřbívání tomu není jinak. Na rozdíl od zbytku světa silně zakořeněný ateismus v Češích ubíjí touhu po rituálním rozloučení s mrtvými, a tak stále více pohřbů probíhá bez obřadu.

Přitom podle psychologů i antropologů hraje pohřební obřad nepostradatelnou a důležitou roli během vyrovnávání se se smrtí blízké osoby i smrtí obecně. Pohřby bez obřadu jsou ale finančně výhodnější a zároveň ve společnosti úspěšně potlačují jakékoliv myšlenky na naši smrtelnost.

Náboženství, které člověku pomáhá překonat strach z konečnosti, pro Čechy není důležité. Zejména z obyvatel měst se vytrácí smysl pro rituály a chuť loučit se se zemřelými.

Odpočívej v pokoji

Pohřbívání má svá pravidla stejně jako samotné hroby. Zákon myslí i na přesné rozměry takzvaných míst pohřbení. U dospělých osob musí být hrob hluboký alespoň 1,5 metru a od toho sousedního jej musí dělit minimálně 30 centimetrů.

Přímo na hřbitově ale zůstat nemusíte, to jen v případě pohřbívání celého těla do země. Co se týče urny s popelem, tu je možné umístit klidně i na vlastní zahradu. Místa pohřbení se nacházejí na veřejných či neveřejných pohřebištích.

Foto: PX FUEL
Štítky:
reklama
Související články
od Mirek Brát 25.5.2022 1.3tis
Západní historikové mu přezdívali „Nero islámu“, čímž chtěli dát najevo jasné kontroverze v jeho povaze a charakteru vládnutí. Ti, kdo šli v negativním hodnocení ještě dále, o něm mluvili jako o šíleném kalifovi. Do dějin se však Al-Hakim bi-Amr Alláh vepsal i svým záhadným zmizením, které nebylo dosud vysvětleno. Do roku 1009 byly Jeruzalém a Svatá země […]
od Adriana Vojtíšková 25.5.2022 1.7tis
Na Jesenicku, jež tehdy spadá do Niského knížectví s hlavním městem Nisou (dnešní Polsko) dojde roku 1622 k prvnímu obvinění z čarodějnictví, které strhne lavinu dalších obvinění, mučení a poprav.     Jesenický pastýř Kryštof Schmied obviní svou manželku Barboru z toho, že očarovala jejich dobytek i jeho, způsobila jim nemoc a údajně měla mít […]
od Eva Soukupová 24.5.2022 1.3tis
Pod nánosy hlíny a porostu nedaleko bosenské metropole se údajně nachází záhadná pyramida vybudovaná neznámou prastarou civilizací. Přestože odborníci trvají na tom, že o žádnou pyramidu ve skutečnosti nejde, její objevitel je přesvědčen, že má v ruce nezpochybnitelné důkazy o jejím umělém původu.     Bosenský obchodník a archeolog Semir Osmanagić (*1960) už léta usiluje […]
od Adriana Vojtíšková 24.5.2022 2.2tis
Šumperk, označovaný za „bránu Jeseníků“, má svou oběť honu na čarodějnice. Je jí Marina Schuchová (†1678), obviněná roku 1678 z čarodějnictví za to, že ukradla v kostele hostii.     Stará babská pověra totiž říká, že když přidáte krávě do krmení hostii, bude dojit víc mléka. Pověrčivá žebračka Schuchová z Vernířovic jde tedy na Květnou […]
od Mirek Brát 23.5.2022 2.5tis
Hrdinský odpor Finů, kteří dokázali ve čtyřicátých letech minulého století čelit mnohonásobné přesile sovětské Rudé armády, je všeobecně známý. Mnohé výkony finských vojáků jsou doslova zázrakem. Co udělá z civilisty supervojáka, který necítí bolest a únavu, nemá strach? Vlastenectví, vůle, vnitřní síla… A chemie! V průběhu zimní války klesaly teploty až ke čtyřiceti stupňům pod nulou. Finská […]