Pensylvánská nemocnice Pennhurst State School se specializovala na mentálně i tělesně postižené pacienty a protože se v dané oblasti jednalo o jedinou léčebnu tohoto druhu, byla už krátce po svém kompletním otevření v roce 1921 přeplněna natolik, že se situace začala vymykat kontrole.

V léčebně byli bez jakéhokoliv systému promícháni lidé různého věku a s různými problémy, což se pochopitelně ukázalo jako krajně nevhodné a jen to o to více vyhrotilo už tak dost špatnou situaci.

Jediný rozdělovací systém, který léčebna dodržovala, bylo dělení na základě úrovně pacientova IQ.

Přeplněnost léčebny se pozvolna stávala neúnosnou a spolu s neuspořádaným systémem a nedostatkem personálu měli tamní zdravotníci skutečně co dělat, aby pacientům dokázali poskytnout alespoň základní péči.

V roce 1946 tu bylo jen sedm lékařů a několik sester na 2000 pacientů, z nichž 1000 nemělo ani vlastní pokoj.

Není proto divu, že se od 70. let 20. století dostávala psychiatrická léčebna Pennhurst do soudních sporů, v nichž žalobci kromě nedostatečné péče pro pacienty vyzdvihovali i jejich údajné bití, příliš dlouhé pobyty v izolaci a podobně, což prý ještě prohlubovalo jejich už tak dost špatný zdravotní stav.

Došlo k nevyhnutelnému. V roce 1987 byl celý objekt uzavřen a pacienti byli rozmístěni do nejbližších zařízení v okolí. Část areálu nakonec využila armáda a národní garda jako domov pro veterány a zbrojnici.

Zbytek komplexu byl až do rekonstrukce v roce 2010 uzavřen. K lékařským účelům neposloužil tento komplex už nikdy.