V historii je zaznamenáno několik případů, kdy se zemřelí umělci nechtějí vzdát svého talentu a pokračují ve svém díle prostřednictvím citlivých živých osob.
Lidé, kteří malují obrazy, píší romány či skládají symfonie jménem mrtvých velikánů, by mohli být snadno označeni za podvodníky.
Jenže za normálních okolností obvykle nemají talent ani příslušné znalosti k tomu, aby vytvořili něco, co skutečně odpovídá tvorbě dotyčných umělců.
Jedním z těch, kteří promlouvají ze záhrobí, se má stát i britský spisovatel Charles Dickens (1812–1870).
Údajně se tak děje prostřednictvím prostého tiskaře jménem Thomas James, kterému z druhého břehu nadiktuje pokračování nedokončené novely Záhada Edwina Drooda.
Svědkové shodně vypovídají, že se mladík vždy na několik hodin schoulí na židli, pak přiskočí k psacímu stolu a horečně cosi sepisuje. Někdy je to několik stran, jindy pouze pár vět.
Promluvil spisovatel ze záhrobí?
Když je dílo hotové, nejen vydavatel, fanoušci, ale i odborníci na Dickensovu práci se jednohlasně shodují. Podle nich je styl, v němž je psáno pokračování, naprosto jednotný a odpovídá právě dílu Charlese Dickense.
Později to údajně potvrdí i počítačový rozbor. Promluvil spisovatel ze záhrobí, aby svým čtenářům poskytl pokračování nedokončeného příběhu?
