Potemnělou svatyni se znepokojivými malbami na zdech osvětluje pár svící. Římský vojevůdce Vespasián se nesměle rozhlíží kolem sebe. Nachází se v proslulé věštírně na izraelské hoře Karmélu. Když tu se před ním vynoří orákulum.

„Ať zamýšlíš cokoli sebevětšího, vyplní se ti to,“ zašeptá. Vespasián má radost. Cíle má totiž ty nejvyšší.

Římský kněz zaboří ruce do vnitřností čerstvě zabitého býka. „Cesta na východ vám přinese velká vítězství,“ řekne po chvíli, když mu na prstech začne stydnout krev. Tím, komu předpovídá budoucnost, je Vespasián (9–79).

Cílevědomý vojevůdce navštíví během života bezpočet věštců, proroků, orákul a chiromantů. V Římě si navíc nechává ze zvířecích vnitřností předpověď budoucnost od haruspiků nebo z letu ptáků od augurů.

Plnil tak Vespasián jen nepsanou povinnost, nebo podobně jako Alexandr Veliký (356–323 př. n. l.) propadl okultismu a byl ovládán věštci?

RATOLESTI PRASTARÉHO DUBU

Po skráních Vespasie Polly stékají krůpěje potu. Žena má totiž za sebou náročný porod. Vzhledem k tomu, že přivede na svět chlapce, je její manžel Sabinus radostí celý bez sebe. A nejen kvůli tomu.

Věštci totiž při zkoumání zvířecích vnitřností dojdou k závěru, že chlapec má před sebou velkou budoucnost. To dokládá také další znamení.

Z prastarého dubu před rodinným sídlem vždy při narození dítěte vyroste větvička, podle jejíž síly lze odhadovat, jak úspěšný život novorozence čeká.

„Při Vespasiánově narození vyhnal větev silnou jako strom,“ uvádí antický historik Suetonius (69–122). Sabinus běží za svou matkou. „Narodil se ti vnuk, z něhož vyroste císař,“ chlubí se.

PÁN JUDEJE, PÁN SVĚTA

Místností se rozléhá poklepávání prstů o desku stolu. Vespasián zrovna usilovně přemýšlí. V roce 66 se v Judeji rozhoří protiřímské povstání. Císař Nero (37–68) by rád, aby ho jel uhasit Vespasián. Ten váhá.

Sice zná legendu, že kdo se stane pánem Judeje, stane se i pánem světa, to mu ale nestačí. Zamíří proto za haruspikem, aby mu pověděl více. Teprve až když mu cestu do dnešního Izraele doporučí věštebná znamení, uvolí se, že vyrazí.

Ještě než se tak stane, vběhne do místnosti, v níž hoduje, obří býk a klesne mu k nohám. „Ano, jsem vyvolen pro velké věci,“ je si už Vespasián jistý.

VĚŠTBA SLEPÉHO PROROKA

Zamyšlený Vespasián stoupá na horu Karmélu. V Izraeli jde od vítězství k vítězství. Židovský odpor proti římské nadvládě tak záhy zlomí. Vzhledem k tomu, že v oblasti působí několik věhlasných věštců, navštíví také je.

„Nejvíc si sliboval od orákula na pahorku Karmélu, o němž bylo známo, že se prakticky nemýlí,“ píše britská historička Barbara Levick (*1931). Také od něj slyší příjemná slova. Oč se pokusí, to se mu splní, řekne mu ve svatyni slepý prorok.

Že by se Vespasián jednoho dne mohl stát císařem, je tehdy velmi nepravděpodobné. Nepochází z panovnické rodiny ani nepatří mezi Neronovy nejbližší.

SÁM KONÁ ZÁZRAKY

Ozve se užaslé vydechnutí. Vespasián se totiž přiblížil k Alexandrii. Egyptské hlavní město na něj udělá nebývalý dojem. Vojevůdce sem ovšem nemíří za krásnými stavbami, dlouhou cestu sem váže kvůli chrámu Serápidovu. Vespasián v něm opět prosí o radu.

„Cesta do Říma je volná,“ prozradí mu věštec. Po smrti Nerona skonají během 12 měsíců hned tři jeho nástupci. Trůn tak zničehonic zeje prázdnotou. Z Egypta se proto Vespasián rychle vydá do Říma a ujme se moci. Zde krátce po nástupu na trůn způsobí zázrak.

Ve snu se mu zjeví bůh Serápis, který mu předpoví, že před ním po návratu do vlasti stane slepec, jemuž plivne do tváře a dotyčný začne vidět. Tak se i stane. Jak je možné, že starověcí věštci mají ve všech předpovědích pravdu, není jasné. Dokázali snad opravdu nahlížet do budoucnosti?